Dom hrôzy

To už je roků, co jsem to viděla prvně (možná tak deset let)... a musím říct, že jsem z toho byla v té době slušně podělaná a bála jsem se jít spát :). Před nějakou dobou jsem to viděla v televizním programu a rozhodla jsem se, že si to zopakuju. Můžu říct, že sice to na mě ani zdaleka nepůsobilo tolik jako tenkrát, ale pořád to byl nadpůrměrně dobrý hororový zážitek. Což o to, herecké výkony nepatří do té nejvyšší kategorie a herci místy i dost přehrávají, ale sakra, ta stará nemocnice je opravdu děsivá. Napětí zde rozhodně nechybí, nějaký vývoj vztahů mezi jednotlivými postavami zde také probíhá a občas je to i takovým zvláštním způsobem nechutné (v pozitivním slova smyslu, samozřejmě). Škoda jen, že závěr jim trikově moc nevyšel, ale i tak mi celkovej "feeling" z tohoto blázince způsobuje husinu... (16.06.2011)

Nadpřirozená whodunitka (whatdunitka?) ze strašidelného domu, která přináší všechny plusy i mínusy devadesátek. Nejdřív tedy plusy: Stálo to dost peněz a je to na tom vidět. Kulisy jsou naprosto luxusní, praktické efekty jsou naprosto luxusní, Jeffrey Combs je maximálně znepokojivý a Geoffrey Rush maximálně charismatický. Je to napínavé, vtipné, má to pár originálních vražd, fajn zvraty, dobrou hudbu a sexy Famke Janssen. Mínusy: Fetiš na technologie poplatné době (internet, ruční videokamery, mobily) a divné horské dráhy. CGI není úplně hnusné, ale pořád je to devadesátkové CGI. Chris Kattan má pár dobrých hlášek, ale při balancování mezi tím být oukej a být otravný, je to pořád Chris Kattan. Toporný Peter Gallagher. A vlastně zbytek osazenstva, který se snaží být hrozně cool, ale hrozně se mu to nedaří. Finále na ránu. Výsledek: Člověk se cítí trochu provinile, že se mu to líbilo. Ale ne dost, aby si to nepustil víckrát. (28.01.2017)

Prvních pět minut jsem byl mile překvapen a žil jsem v domnění, že se jedná alespoň o žánrově čistý film, který by mě mohl trošičku zaujmout. Leč bohužel to opět nevyšlo a vylezla z toho silně neučesaná směsice ne nejhoršího hororu s dementní podobou podřadného thrilleru. Co se hororu týče, sám o sobě by působil vcelku slušně a občas dokázal i mírně postrašit, ale pouze do té doby, než se na obrazovce objevila infantilní podoba toho, co mělo představovat hlavní zlou sílu dne. Ostatní dějové zápletky však byly zoufale neuspořádané, zmatené a nesmyslné. Člověk by za Boha nepochopil, kdo tu koho chce zabít, za co nebo za kolik, proč, zda se mu to podařilo, anebo jestli to udělal úmyslně či jen náhodou. Máte skoro jistotu, že ten jehož mrtvolu vidíte rozstřílenou nebo jiným způsobem zneškodněnou je na sto procent živ a co nevidět se odkudsi vynoří, aby způsobil ještě větší zmatek. Abyste pak pochopili, že tento hrdina je už nadobro mimo hru, musíte vidět jeho hlavu alespoň na dvacet kroků od zbytku těla. (24.10.2004)

Filmové horrory o strašedilných domoch mám celkom rád. Je to zaujímavá téma. Avšak v prípade amerického filmu "Dom hrôzy" to na mňa vôbec nezapôsobilo. Nenašiel som si žiaden vzťah k postavám, nezaujal ma dej, predvídateľné ľakačky na mňa nefungovali, absolutne ničím ma to neprekvapilo. Nudil som sa od začiatku až do konca. Tento snímok je vraj remake rovnomeného horroru z roku 1959. Ten možno má svoje kvality a ak niekedy naň natrafím, rád si ho pozrem. No titul "Dom hrôzy" z roku 1999 už viac do svojho prehrávača nevložím. ** (06.11.2016)

Tohle není béčkový horor, zde totiž dochází písmenka abecedy. Viděl jsem to celé jedině proto, abych viděl, zda to může být ještě trapnější. Leknul jsem se pouze v okamžiku, kdy to autoři zřejmě vůbec nezamýšleli a při rádobyděsivých scénách jsem dostával záchvat smíchu. Proč proboha všichni do toho sklepa pořád lezli a hledali k tomu tak ubohý důvody?! (11.12.2003)