Můj přítel zrádce

Můj přítel zrádce... (28.07.2009)

Beru zpět, co jsem napsal před měsícem u Les Loups entre eux (1985) a sice, že Giovanniho filmy od půlky 70. let už nedosahují úrovně těch dřívějších. Minimálně Můj přítel zrádce tvoří pro mě výjimku! Na rovinu přiznám, že jsem velkým příznivcem pana režiséra a jeho filmy s tématy vězenského prostředí, trestu smrti, justiční a sociální nespravedlnosti či politických vzpour mě skoro vždy pohltí a silně zasáhnou. Někteří vytýkají José Giovannimu údajně slabší nebo zvláštní filmařskou stránku, já z ní kupodivu spíše cítím působivou osobitost... často nesnáším zpomalené záběry, ale ty zdejší (s ozbrojenými policisty a psy) ve mě vyvolaly dokonalý dojem čehosi děsivého... a akční scény, byť obvykle na nich Giovanniho filmy nestojí, má José opět promakané, s jakýmkoliv tempem, že jsem ani nedutal. Opět silný psychologicky laděný příběh, opět film se špičkovými hereckými výkony (ač Dussollier ani Frémont nepatřili nikdy k mým oblíbencům, tady ke mě svými výkony a postavami neskutečně silně doléhali) a zneklidnění přítomné už v samotném názvu. Pojmenování přítel-zrádce nakonec sedí nejen pro hlavní postavy z obou stran, ale vztahuje se i na celý přítomný politický (válečný i justiční) systém, který podněcuje svými okolnostmi nejednou u stejných osob ke vzniku přátelství, jako i k vykonání zrady učiněné z taktizování. Zasažená Louise říká, že na daný okamžik u soudu nikdy nezapomene a pak přijde přesně ten vrchol aneb bolavá rána způsobena dlouholetým starým známým a tak v jádru možná ještě bolavější, než ta další a drsnější, způsobena „jen“ vládnoucím systémem. // Komu se líbili Dva muži ve městě nebo Bez zpáteční jízdenky, možná by neměl z tvorby JG minout ani tenhle zapadlejší pozdní klenot. // PS: Za mě naprosto geniální a výstižný koment napsal tady LiVentura. [90%] (25.12.2022)

Nevšední téma malého zrádce Francie, který se snaží vykoupit zradami Němců a zrádců a málem se mu to podaří. Pozoruhodné zpracování. (23.03.2023)