Deti Nagana

Tak teď jsem se právě vrátil o několik desítek let nazpět časem a to dokonce ještě před rok 1998, kdy Dominik Hašek z kolektivního udělal individuální sport. Nejenom, že mi před očima proběhly mé adolescentní mače v hokeji, kopané, vybíjené nebo líném tenise, ale look Dětí Nagana ve mne evokoval vzpomínky na mnou oblíbenou osmdesátkovou tvorbu pro mlážež….na první dobrou plácnu třeba snímek Malý velký hokejista z roku 82. Škoda jen, že současní mladí herci z daleka nedosahují charizmatu svých dnes již dospělých předchůdců a hlavně jsem moc nepobral, proč Dan Pánek kouše do tolika jablek (vztah hlavního hrdiny s nevlastním otcem, sportovní minulost jeho dědy a jak to měl s postavou hranou Hynkem Čermákem, domácí násilí na dětech), když neměl v plánu žádné dojíst. Jinak příběh klasická Davidogoliáština aneb lapačkou z kšiltovky vychytám i Jardu Jágra a tak tři hvězdy za ty vzpomínky na bezstarostné dětství. (15.05.2023)

Naganská nostalgie zafungovala tak, jak měla a Pánkovi se navíc podařilo filmu vtisknout ducha nesmrtelných dětských filmů jako byli Páni kluci. No ne že by se ke kvalitám starých klasik nějak výrazně přiblížil, ale ten nádech tu je a to mi vlastně stačí. Fajn to bylo i co do castingu a musím říct, že dětští herci se vedle osvědčených jmen neztratili. Naopak parta výrostků, s nimiž hlavní hrdinové měří síly, se zrovna nevyvedla a motiv domácího násilí mi přišel naprosto zbytečný a do celkového konceptu se nehodil. I s tím Haškem se to tady dalo zařídit elegantněji. Takže za mě je to fajn, ale jen si tak říkám, jestli ta cílovka, kterou jsou především děti, zrovna tohle ocení. 70% (08.06.2023)

Strašná nuda. To je na úrovni nějakého nadšeného amatéra, který si po odpoledne plní svůj režisérský sen doma v garáži. Zachraňuje to akorát pořádná dávka nostalgie. Taky jsem stál v bráně s kšiltovkou místo lapačky a jako jeden z mála jsem neměl Lion hokejku ale Bohemia, protože byla jediná černá. No a za ten výlet do mé osobní historie dávám 2* ale jinak se na to nedalo koukat. (22.05.2023)

O Naganu, ale bez skutečného hokeje. O dětech a jejich snech pro dospělé pamětníky, kteří zažili otevírání zlaté brány a přepisování dějin českého sportu. Pánek se snažil, z vlaku ukázal domácí násilí, křečovitě obsadil i Haška, ale funguje mu tam pouze nostalgie. Bohužel je to hrozně amatérské a nedotažené. (25.05.2023)

V roce 1998 fandil Dominik českým hokejistům, když hráli v Naganu o zlato. A chtěl být jako oni. Alespoň trochu, takže se spokojil s tenisákem a hraním na plácku. Jenže zápas proti týmu starších kluků může být v očích fanouška Dominika Haška stejně důležitý jako Nagano. Dan Pánek natočil fajn rodinnou podívanou, která hodně spoléhá na nostalgii a očividně odžité zážitky. A dovede díky tomu být natolik zábavná, že člověk celkem ochotně přehlédne slabší herecké výkony i nedotaženost některých podzápletek. (22.02.2023)