Krásne bytosti

Čakal som novú Skazenú mládež, no tá sa našťastie nekonala. Miesto toho som dostal citlivo vyrozprávaný príbeh o mladých kamarátoch, ktorí tak nejak... žijú. So všetkým, čo im život dal, ale taktiež o to snaží odobrať. Avšak chvalabohu to nie je len príbeh o bolesti a utrpení, ale taktiež aj o nádeji na lepší zajtrajšok, o chvíľkovom pocitu šťastia, o snahe uniknúť od boľavého života a odtrhnúť sa z okovov. Miestami to možno strácalo moju pozornosť, možno to strácalo na kráse a možno tam sú chvíle, kedy filmu dochádzal dych. Ale taktiež tam bola islandská príroda. Hudba. Mladosť. Citlivosť. Vtip. Moment. Láska. Priateľstvo. Priateľstvo, ktoré bolo silné a krásne. Rovnako ako citlivý a emocionálne inteligentný Addi. A vlastne aj tie ďalšie bytosti. (16.06.2023)

drsná sonda do života partičky islandských mladíků, které spojuje primárně to, že mají mizerné nebo rovnou úplně nulové rodinné zázemí. Matky na ně buď kašlou a nebo na ně nestačí a otcové (ať už vlastní nebo nevlastní) jsou pro ně spíš nebezpeční, než aby jim byli vzorem v čemkoliv. Šikana tu jede na plné pecky, pro ránu se nejde daleko a jen velmi málo chybí k tomu aby jejich jednání a osudy skončily katastrofou. Seveřané tyhle drsná dramata umí, nicméně v tomhle případě nehraje specifické islandské prostředí prakticky vůbec žádnou roli a příběh by se mohl odehrávat kdekoliv od Ameriky až po Japonsko. A to je na něm nakonec to nejsilnější. Jde o univerzálně aplikovatelnou story, která se může stát kdekoliv a dopady budou dost podobné...80% (14.02.2023)

Výborný evropský film neupozorňuje jen na obvyklé trable dospívání, ale taky na zvyšující se agresivitu mladých. Nekončí však u konstatování faktu, jak je obvyklé v jiných dílech, ale přináší i určité řešení a nadějnou vizi. A důležité poselství, že kamarády je potřeba si vybírat. Občas selhává kamera ve snaze být cool, jinak ale nemám co vytknout, po delší době opravdu kvalitní dílo. (12.11.2022)

Sever opět jede a opět trefa do černého. Tamní režiséři mají pro tyhle dětské sociální dramata cit, je to opět nekompromisně tvrdé, atmosfericky dusné a při jedné zlomové scéně mi bylo vyloženě špatně a úzko. Má to sice dvě hodiny, ale na scéně je neustále co sledovat, rvačky dětských skupin jsou tvrdé a krvavé, ústřední charaktery jsou správně “severské” (bože, ty děcka se tam snad rodí s předurčením k áčkovému a realistickému herectví, jinak fakt netuším, jak je možné v jejich věku podat tenhle výkon…) a není nouze ani o plnohodnotný závěr. Suma sumárum jsem zkrátka ohromen a sázím plnou palbu, jelikož takhle dusné a vizuálně špinavě pochmurné drámo se prostě často nevidí. (27.01.2023)

Já bych jim možná poradil, odstěhovat se z Islandu, protože takováhle notná dávka (psychickejch) problému je sice ''docela'' normální, ale že by se to všechno posralo takhle najednou, to už asi bude tím Islandem. Ty vole, fakt super, vstoupit do islandské kinematografii zrovna tímhle (i když nevím, jestli je zrovna nějaký velký výběr). Náročný film, kde si lidi podřezávají žíly, mlátí se ohořelými stromky, v barácích si nechávaj psí zvratky, mlátí se s islandskými Ukrajinci, uschovávají psí sperma v lednici (sakra, co mají s těmi psama), fetujou mech, cápci z ulice šukaj ovce, v každé situaci hned hledají basebalové pálky, jsou znásilňováni islandskými Ukrajinci, otčímové znásiňují a vypadají jak medvědi, o panictví přijdou ve čtrnácti a bůhvíco všechno ještě. Taky nevěřím na nějaké psychologické čakry, ale hned nemám potřebu fetovat a mlátit lidi na potkání. Ale samozřejmě, že je to všechno mnohem složitější. Podobnost se Zkaženou mládeží překvapivě ne moc do očí bijící, dramaticky je to vystavěné pěkně a nepříjemně, jenom do v jednu chvíli začne být až moc dlouhé. A v tu chvíli ještě přijde další zvrat, který definuje celý závěr a Vy si řeknete: ''Už ne!'' A ztratí se to kouzlo té deprese a síly. Takže to ubírá jednu hvězdičku. (25.02.2024)