Komisár Moulin

Mamka byla divácky zatížená na různé francouzské obejdy a tak jsem společně s ní viděla všemožné žabožroutí filmy a seriály. Komisař Lulin, jak jsem ho s chichotáním k nelibosti mé rodičky titulovala, neunikl mojí pozornosti a kdysi v šerém dávnověku (před plyšákem nebo krátce po něm) patřil k docela oblíbeným televizním seriálům. Mnoho detailů mi však v té nevzhledné duté bouli, co nosím na krku, nezůstalo - s takovou "Chobotnicí" a komisařem Cattanim (jeho jméno jsem nikdy nezesměšňovala) se "Komisař Moula" nemůže rovnat, prostě kriminální průměr, po jakém už dnes neštěkne ani kočka. 56% (09.07.2011)

Seriál, jehož každá řada je úplně jiná než ty předchozí. Starší (co já pamatuju - polovina a konec osmdesátých let) jsou docela plytce napsané, točené na televizní materiál a podle toho vypadá taky atmosféra. Novější díly se začaly propracovávat jakousi sociální tématikou a hrají na hodně vážnou strunu - od zkorumpvaných poldů ke zbohatlickým úchylům. Každopádně jako celek je seriál velmi pestrý, takže... (22.05.2003)

To, co je na tomto seriálu, který chce být a je poctivou podívanou pro víkendové večery a přitom zpravidla nabízí ještě cosi navíc, pro mnohé nejvíc protiřečivě sporné, považuji pro sebe naopak za jeho největší plus. Ač u komisaře MOULINA jsou a zůstávají zachovány všechny znaky detektivky jako žánru, už pojetí postavy, která je "pouze" skvělým kriminalistou, jemuž zůstávají všechny lidské slabosti složitostmi vlastního osobního života počínaje, naznačuje, že se tu jedná o mnohem víc. Co ve své době, v sedmdesátých letech bylo v poetice žánrů průrazné, to i dnes zůstává osobité a neopakovatelné. Moulinovi, s nímž se Renier dokonale sebeidentifikoval, přibývají vrásky a v playboyovi mladších let postupně ožívá v charakteristice postavy někdejší osmašedesátnický rebel a neúprosný soudce doby, jejíž faktické rezignaci na přiměřené eliminování stále brutálnějšího zločinu ve všech jeho stále početnějších zpodobách Moulin rozumí stále hůře. Častěji se dostává do konfliktů, častěji však také účinně zasahuje proti těm, kteří jsou si až příliš sebejisti svou beztrestností. Kupodivu neztrácí kontakt s mládím: vztah k dceři, která je mu tolik podobná a kterou nemohl poznat dříve, mu nejen nahrazuje syna, ale současně mu posléze věnuje přítelkyni, pro kterou nikdy není obtížný. Platí to - a v tom je dcera opravdu potomkem svého otce - i naopak pro ni. Moulinovský seriál je velkou výpovědí své doby a ve svém žánru ve svém celku určitě bude patřit k respektované klasice. Pro své diváky, kteří na něm vyrostli, určitě. (03.02.2008)

Kvalita jednotlivých dílů a sérií byla hodně kolísavá.. navíc některé scénáře vůbec nerespektovali charaktery postav.. resp. v každém dílu měla tatáž postava úplně jinou povahu.. o tom, že o nějaké invenci při tvorbě zápletek se takřka nedá mluvit.. dvě hvězdičky za to, že Yves Rénier je marná sláva charismatický chlapík.. a pak za krásnou novinářku Natachu Amal jako jeho přítelkyni.. (19.01.2007)

Detektivní seriál, který jsem kdysi, když televize měla jen dva programy, ráda sledovala. Jednak byl Yves Rénier tenkrát velký fešák a jednak mu charismatický hlas Miroslava Moravce, kožená bunda a nadupaná motorka dodávaly na sexy přitažlivosti pro ženy všech věkových skupin. Případy řešil v klidu logikou, silou jen výjimečně. Žádná brutalita ani potoky krve či odborné laboratorní postupy. Pravdou je, že jednotlivé epizody mají kolísavou úroveň. I tak jsem ráda, že se televize k vysílání tohoto seriálu vrátila. Pokud mám čas, ráda se v neděli v noci na nějakou epizodu podívám. Z nostalgie mi vyhovují spíše starší případy bez v současnosti tak aktuálních mafiánských intrik. (03.04.2013)