Stinsen brinner ... filmen alltså

Nadšeně se těším na každý film z dílny bratří Erikssonů, který se mi podaří „ulovit“ a zhlédnout. Tentokrát jsem nedostal až tak závratnou komediální smršť typu Leif či Macken, ale rozhodně mě stará oblíbená partička ze Švédska nezklamala svým svérázným humorem ani napotřetí. Tady však už jde o regulérní muzikál a zatímco třeba v Macken hudební čísla hezky zpestřovala film, zde se vyskytují každou chvíli v takovém naválu, až pomalu přebírají hlavní devizi. Některé písně plynou ve vyloženě spřízněné absurdní nadsázce, ale až na výjimky na mě působily spíše tak příjemně zábavně, než vyloženě vtipně a jsou jedním z důvodů, proč zde počet absurdních nápadů postupně klesá a film nehýří tolika překvapivými „atrakcemi“ po celou dobu. Druhý důvod pramení i z toho, že celý děj je zasazen do čistě jedné místnosti v podobě nádražní haly, z níž (lépe řečeno před níž) plně vystoupíme až v úplném konci a režie často vyloženě evokuje divadelní představení. Jenže mě to přesto velice baví sledovat, funguje, vyvolává radost i smích a je mi s oběma Erikssony, Janem Rippem, Peterem Rangmarem a dalšími výtečníky této party u obrazovky příjemně. Takže za mě malinko slabší zářez bratří Erikssonů = pořád originální komedie s vysoce nadprůměrnou úrovní a bez váhání čisté 4 hvězdičky... dobrý, ne? :-) [80%] (03.07.2023)