Strieborná guľka

Filmovým adaptacím děl Stephena Kinga, pokud se tedy do nich nepustí Frank Darabont, svědčí výhradně forma televizní minisérie, neboť teprve tehdy se tvůrcům dostane odpovídajícího množství prostoru pro dostatečné vykreslení fikčního světa a samotných charakterů, které představují právě to nejhodnotnější v Kingových knihách (z hlediska psychologického…) Stříbrná kulka trvá pouze jeden a půl hodiny, postavy jsou ploché a představují spíše karikatury a žánrové figurky, následkem čehož se z této adaptace stala pouze šablonovitá žánrová podívaná. Příběh je předvídatelný, to, co divák očekává, se také bezezbytku stane, avšak i tak dokáže film diváka udržet v lehkém napětí, díky čemuž se dá bez problémů dodívat. Škoda příšerně kýčovitého soundtracku, který je v hororových momentech příliš archaický a v dojemných rodinných pasážích zase strhává film do bahna přecitlivých telenovel. Samotný závěr je navíc uspěchaný, postrádá reakci širšího okolí na vyústění událostí a končí neskutečně pateticky. Stříbrná kulka je jen šablonovitým béčkem, kterému sice nechybí atmosféra a větší porce brutality, ale z technického působí přeci jen zastarale. (01.11.2010)

Jasne z toho cítiť Kinga, čo je fajn. V porovnaní s filmami o vlkodlakoch ako sú staršie klasiky The Howling (1981) a An American Werewolf in London (1981) jasne zaostáva hlavne v maskách. Vlkodlak tu vyzerá ako naštvaný gumový medveď čo je fakt. No napriek tomu to obsahuje poctivú dávku napätia (i vtipu - scénka honba dedinčov na vkodlaka a následná svätá omša za obete), možno i preto, že v podstate ide o rozprávku (s krvou) a hlavnými hrdinami sú dvaja neplnoletý súrodenci. PS: Ak chcete vidieť Terry O´Quinna (John Locke z "Lost") o 20 rokov mladšieho, tu je jedna možnosť. Dostane fajn šupu bejzbolkou po hlave od vlkodlaka. A nie jednu ;-))). (09.07.2006)

Vlkodlačie filmy väčšinou nepatria k rodinnému "striebru" horrorového žánru, adaptácie Kinga "jakbysmet". Ale strieborná guľka je výnimkou: príbeh príjemne odsypáva, herci sú uveriteľní, zopár scén je hodných zapamätania (najmä snová pasáž z kostola) a ani hlavný záporák nevyzerá najhoršie (Rambaldiho ruka sa nezaprie) hoci jeho kolega z An American Werewolf in London bol predsa len väčší fešák. Márna sláva - éra eighteesov si s horrormi rozumela. Ako starý lykantrop viem, o čom hovorím... (06.02.2007)

Ať se na to koukám jakkoliv, přijde mi to na hraně mezi vlkodlačím hororem a dobrodružným filmem pro děti. A nezviklal mě ani fakt, že film disponuje celkem solidní atmosférou, maskami či dostatkem krve. Ti dětští hrdinové zde měli natolik výrazný prostor, že jsem se na to musel dívat s lehkým úsměvem, což umocňoval i Gary Busey v nezvykle kladné roli. Přesto převládají spíše pozitivní dojmy. 60% (07.12.2012)

Rozstřelit vlkodlaka na silnici motorovým invalidním vozíkem zní lákavě, ale předpokládám, že žádná součástka není ze stříbra, takže se vraťme k osvědčeným projektilům z daného materiálu.. Oblíbené Kingovy prvky zasazené do lykantropího rámce, rozdílně působivé akčně-hororové momenty a docela obstojné masky (byť je pravda, že werewolf v celé své kráse vypadal jak „Smokey Bear s hroznou kocovinou“). Zubící se strýček Busey, otčím O'Quinn, neandrtálské čelo otce McGilla a táta Nice Guy Eddieho s mírotvornou bejsbolkou, to už je celkem slušná herecká rodina. Překvapivě jsem ani neprojevil přání, aby se hlava Coreyho Haima kutálela z nájezdové rampy.. (21.02.2023)