Mliečna dráha

Můj nevymezený postoj k otázkám víry trochu předurčuje to jak jsem tento film vnímal. Buňuel se zde, nutno říci mistrně, pohrává s různými náboženskými tezemi. Své postavy je nechá porůznu míchat, měnit jak se jim hodí a z toho vzniká zajímvá koláž pokřivených názorů různých směrů. Na to, jaký pravděpodobně měl Buňuel k víře vztah, vyniká ve filmu až obdivihodná hloubka znalostí jednotlivých učení. Nejde tedy o laciné zesměšňování víry, ale o rafinovaný a vtipný pokus o naleptání zevnitř, založený na skládání jednotlivých myšlenek do obskurních souvislostí. Jelikož mě ale jakákoli víra, která mě neutalčuje vlastně ani nezajímá, nebavil mě tolik ani film. Raději mám Buňuelova pojednání o lidskosti, či o společnosti a jeho fascinaci vírou (byť velice nevšední) nesdílím. (06.01.2012)

Bunuel z vas krestana rozhodne neudela, za to vas ale vtipnym zobrazenim absurdity nabozenstvi chytre pobavi a donuti zamyslet se, protoze veci zde nejsou podany az tak cernobile, ale spis formou velmi sofistikovanych metafor, na jejichz pochopeni a plne doceneni se docela hodi mit nejakou predchozi znalost otazek viry, cirkve, pripadne nactenou bibli. Kazdopadne moje vize je, ze Mlecna draha je jeden z filmu, ktery je promitan na kazdorocnich pedo-parties, ktere ve Vatikanu porada papez a jeho pratele. 7/10 (07.03.2012)

S Luisem Buňuelem si rozumíme a téměř pravidelně u mě získává vysokou nadílku. Tentokrát nebude hvězdičková sprcha maximální, jakkoliv si myslím, že Mléčná dráha patří k jeho vůbec nejlepším snímkům, a je radost sledovat jeho surrealistické hříčky při putování dvou tuláků napříč Francií a Španělskem na poutní místo v Santiagu de Compostela. Paradoxně neudělím nejvyšší hodnocení proto, že Buňuel se tentokrát pro mě vznáší v příliš intelektuálních výšinách a jeho teologickým hříčkám zdaleka ne vždy rozumím. Tenhle film si nejspíš vychutná někdo, kdo teologii má v malíku, jenže ten zase může považovat některé Buňuelovy provokativní úvahy za kacířské. Takhle nějak by vypadalo Jméno růže, kdyby se režisér nevydal cestou středověké detektivky, ale sledoval ctihodného Viléma z Baskervillu při jeho teologických rozpravách a úvahách. Monty Pythoni ve svém Životě Briana si vzali na paškál to, co je všeobecně známé, a měli tudíž mnohem lehčí úlohu. Buňuel se vydal obtížnější cestou, která není zdaleka pro každého. Ale to platí pro jeho filmovou tvorbu obecně. Celkový dojem: 85 %. (06.01.2015)

Dvaja ošarpaní peší pútnici na ceste z Paríža do Compostelly v náboženskej road movie. Začína pohľadom na prúdy hlučne svištiacich automobilov - pútnych vozov dneška. Epizódy v priebehu cesty sa týkajú aplikácie cirkevných dogiem a diskusií o nich. Zasadené sú do rôznych prostredí a časov, vystupujú v nich rôzni aktéri. Buñuel konfrontuje nemenné pravdy s obyčajnou situáciou, v kontexte však pôsobiacou provokujúco, poburujúco a výsmešne (napr. úcta k zjaveným pravdám a súčasné pohŕdanie chudobou). Prostredníctvom takto zobrazených zjavení sa v nich a cez ne ukazuje niečo, čo na nich málokto hľadá: príbehovú skratku, obrazotvornosť, tajomno a humor. Nezmyselná pointa alebo zosmiešnenie len samotným pôsobením dogmy ju totiž posúvajú skôr do polohy surreálnej, snovej epizódy. Bezčasový dej, na prvý pohľad zasadený do súčasnosti, je plný znejasnení v podobe ľudí v dobových kostýmoch, nad ktorými sa nik nepozastavuje a zároveň je prestriedaný scénami z rôznych historických období. Tieto prechody cez čas a priestor sú náhle, bez zjavnej súvislosti s predchádzajúcim, okrem spojitosti s kresťanskou náukou. Väčšina epizód, ako napr. satan v podobe mladého hipisáka túžiaceho po spáse, Ježišov späť vzatý zázrak, poprava pápeža anarchistami; dievčatká preklínajúce spochybňovačov nimi recitovaných kánonov, zostane pevne a hlboko uložených v pamäti. (11.04.2006)

Očekávání bylo mnohem větší, než co mi bylo nakonec ve výsledku naservírováno, satira nesmyslnosti vybraných dogmat křesťanské víry sice fungovala, ovšem po stránce komediální už zas tolik ne. Buñuel zde poukazuje na mnoho předsudků a zesměšňuje v tomto filmu téměř vše až po Ježíšův plnovous. V kostře se ale jedná pouze o nepříliš zábavnou road movie dvou pobudů, kteří se chtějí dostat do poutního místa na severu Španělska, kde cestou narážejí na individua filozofující nad otázkami víry, se sekvencemi ze života Ježíše. Toho času měly vrcholné snímky Buñuela teprve přijít. (10.11.2013)