Půlnoční klub

Moc bych chtěl dát čtyři, protože Flanagan je borec a Midnight Club má spoustu momentů a dobrých nápadů, že by si to zasloužil. Bohužel to ale celé není jen o vyprávění příběhů, ale nějaký narativ se odehrává i v realitě vyprávějících postav. A ten je dost bídný, nedrží pohromadě a především nefunguje jeho přerušování jedním novým příběhem v každé epizodě. Je to problém, protože právě tohle lepidlo by mělo vytvářet pouto s postavami. K těm double-fiktivním si attachment nevytvoříme, protože jsou metafikční. A když v realitě žitého fikčního světa není nic dostatečně zajímavého, plus protagonistka je vlastně docela hloupá bitch, je to problém. Přitom to měl Mike tak hezky strukturně vymyšlené, skrze vyprávěné příběhy mohl ladně bruslit mezi hororovými subžánry, často zabrousit i do jiných vod (sci-fi, noir) a divákům poskytnout skvělé spojení epizodického a navazujícího narativu. Třeba Anyina 7. epizoda je bez nadsázky brilantní, stejně jako navazující epizoda Road to Nowhere. Skrz příběhy se sice dozvídáme mnohé o těch, kteří je vypráví, nicméně jen někdy se podaří z toho těžit i mimo vyprávěné. Veliká škoda, kterou nejvíc devalvuje poslední epizoda - bez patřičných point, bez zajímavých cest dál, jen líně cliffhangerově teasující na to, že jsme ještě neskončili. Nejsem si jistý, že za rok budu opět u toho. 65 % (18.11.2022)

Dlouho jsem Midnight Club odkládal, nějak jsem tomuto teenage projektu od Flanagana nevěřil. Ale časem jsem si uvědomil, že jako fanda jeho tvorby bych to měl dohnat. A řeknu vám...Žádný průser se naštěstí nekoná! Ze všech jeho projektů se jedná o ten nejméně hororový z hlediska lekaček a tak, to dávám většině uživatelů za pravdu. Na druhou stranu, o tom primárně Půlnoční klub nepojednává. On se totiž zabývá zejména těžkými životními tématy v čele se smrtí. A to způsobem, jenž vás donutí k hlubokému zamyšlení. Kromě toho seriál sází na skvělé herecké obsazení, které vám během sledování přiroste k srdci. Nějak do dnešního dne nechápu, jak je Flanagan vždy schopen napsat tak precizně každou jednotlivou postavu. To se jednoduše pozná mistr. A závěr nenechá ani jedno suché, to vám garantuji. Kdo jeho kinematografické výtvory aktivně vyhledává, tak volbou Midnight Clubu neprohloupí. Za mě dávám 7/10 (09.11.2023)

Mike Flanagan už v mých očích není takovou hororovou jistotou, jakou byl dřív. Po podivné Půlnoční mši, přichází s takovým hororovým Red Band Society. Bohužel bez zajímavých postav a hlavně bez strašení. Seriál dělá přesně to, čemu se jeho hrdinové vysmívají ve svých příbězích. Docela paradox, ale hlavně nuda už po třech dílech. (29.10.2022)

Pamatuju, jak jsem jako malá holka hltala Stopy hrůzy. A tyhle sešítky pro mě v té době byly strašně návykové a jejich čtení mě moc bavilo. A znamenalo ještě víc. Takže když jsem se dozvěděla, že právě Mike Flanagan pracuje na seriálové adaptaci příběhů z téhle série, těšila jsem se. Moc, moc, moc! ***** A Půlnoční klub se moc povedl. Od atmosféry po provedení. Od hereckých výkonů po detaily, kdy se příběh odehrává. Co je ale hodně zásadní, že se nejedná o příběh pouhého vyprávění historek ve sklepě. Jednotlivé příběhy jsou umně zakomponavé do děje a posouvají jak naše hrdiny, tak děj samotný. Celým příběhem se táhne červená nit druhé linky ohledně minulosti místa, která není o nic méně napínavá. A do toho všechen ten strach z umírání a smíření s umíráním. Rozebírá se tady hodně témat, jedno citlivější než druhé. Přesto se tady nehraje na city, ale na upřímnost a přímost. Tady bylo všechno v pořádku. Občas jsem se ale nemohla zbavit pocitu lehké nevyváženosti v ději a občas kolečka logiky nezapadla přesně tam, kam měla. Ale pouze lehce. Navíc se vůbec netajím tím, že nic lepšího než devadesátky už nikdo nikdy nevynalezne, tak jsem byla spokojená z těch všech odkazů a především použité muziky. Takže ve spoustě ohledech jsem hodně neobjektivní divák, ale vůbec mi to nevadí. Hlavní je, že jsem si užila hodně zábavy. Což je přeci jen to hlavní. ***** "Víš, proč nikdy nedokončím příběh? Protože když lidi znají konec, zbytek příběhu se rozplyne. Za chvilku budu jenom vzpomínka." ***** Pamatuju si, jak jsem tehdy stála v knihovně před regálem a bylo mi smutno, že tahle moje cesta je na konci, protože už mám přečtené všechny knihy. Stejně jsem se cítila, když jsem byla na konci posledního dílu. Jenže tady je jeden rozdíl. Naděj na pokračování, protože otázek bez odpovědi zůstalo hodně. ***** 9/10 (14.10.2022)

Flanagan zase válí. Pro mně je to asi nejtalentovanější a nejoriginálnější soudobej hororovej tvůrce, třebaže s každým dalším dílem tam toho hororu má míň a míň. Po dvou sériích hororovýho Haunting přichází i s druhou porcí  hororovýho "Midnight" seriálu, ve kterým je však největším hororem samotnej obyčejnej a ve skrze realistickej, nepříznivej a krutej osud obyvatel zdejšího hospice. Hororový prvky jsou tady vlastně jakýmsi doplňkem toho, co se seriál snaží divákovi sdělit - vlastně (meta)fyzickým ztělesněním strachů a přání hlavních postav, ať už ve formě vyprávěných půlnočních příběhů nebo ve formě skutečných hororových prožitků v chodbách starýho baráku - a celej příběh tak vlastně není o strachu z bubáků, nýbrž o strachu ze smrti, o beznaději, o neférovosti života, ale i o naději, síle, vůli žít, nevzdat se a hledat cestu, a nakonec vlastně i o samotným smíření. A celý je to pojatý neskutečně lidsky, takže emoce, který tu kanou na každým kroku, zdaleka nejsou prvoplánový a každej je schopnej se s nima ztotožnit, i když v takový situaci ani nebyl. Vytkl bych snad jen trochu klišoidní a zbytečný cliffhangery na konci některých epizod, a závěrečnou scénu celý série, která zaváním otevřenýma vrátkama pro případný pokračování, což mi tady ale přijde zbytečný a vlastně i kontraproduktivní vzhledem k vyznění celýho příběhu. (27.10.2022)