Barbarosa

koupil jsem si to ráno v trafice, že snesu nějakej film, u kterýho se prospím a přežiju tu svojí lehkou otravu alkoholem z předešlého večera... spát jsem nemohl, protože mě film pohltil, jako mě dokáže pohltit každej western, na kterej se náhodou podívám. Možná je kouzlo hlavně v tom, že mám o westernech jistou představu a právě proto, že nejsem znalec a viděl jsem maximálně deset westernů, což je tisícina minimálně, ale film mě pohltil.... Hlavně mi Barbarosa připomínal očima přítele mojí mámy :D (20.12.2008)

Takhle nějak vznikají legendy. Zoufalý, osamocený a často i nepochopený člověk snažící se pouze přežít, dělá věci na které není vždy hrdý, a lidská tvořivost z něho udělá legendu, která však né vždy musí být kladná. Tento film je zajímavý především tím, že nezkresleně ukazuje život a smrt jedné z takových legend, včetně jejího pokračování v podobě dalšího ze zoufalců, kteří již nemají co ztrait. Hezké - silnější 3. (03.06.2010)

Hodně slabý western, holt osmdesátky. Nechápu moc srovnání se spaghetti westerny, těch společných znaků vidím minimum. Spíš mi to připomíná revizionistické westerny ala Peckinpah, ovšem ochuzené prakticky o všechno, čím byly zajímavé. Naprosté zklamání pak přinesla závěrečná scéna, takhle promarněný potenciál se jen tak nevidí. (12.07.2014)

Po posledním setkání s "Barbarosou" jsem uvažoval o tom, že čtvrtou hvězdičku umažu, nakonec nic neměním: režisérova práce s krajinou je jako obvykle skvělá, hra s žánrovými vzorečky svěží, dialogy střízlivé a věrohodné (jak poznamenal jistý kritik, překvapivě se obejdou bez vulgarismů), oba hlavní představitelé stejně jako autor hudebního doprovodu zaslouží jen chválu... Nad některými detaily děje jsem nejdřív kroutil hlavou, než mi došlo, že se tvůrci pohybují v rovině lidových balad a zkazek, ba dokonce ji zdůrazňují.  Douška k českému DVD: ořezem obrazu zhruba na třetinu se vydavateli povedlo velmi pohledný film dokonale zmršit. (10.12.2023)

Jméno Jiřího Voskovce a americké části, vlastně druhé poloviny jeho života je často v naší společnosti přijímáno kontroverzně. Jedno je jisté: i když se nestal hvězdou Holých Vod, jak ironicky tuto globální továrnu na sny nazýval, ve Spojených státech se ani neztratil, ani umělecky nepopřel. Potomek vlastenecké občanské dynastie svému krédu plně dostál i v posledním filmu své dlouhé umělecké dráhy. Příběh z mexicko-americké hranice ani v nejmenším nenese prvky hollywoodské kašírovanosti a svou syrovostí provokuje k přemýšlení a uvažování. Kraváci, jak zní doslovný český překlad slova cow boy, tu opravdu střílí tak trochu pánubohu do oken; jak prokázaly opakované trasologické experimenty, kvalita tehdejších zbraní ostatně ani nic jiného neumožňovala. Sžívání a sžití slibného adolescenta a ošlehaného pistolníka, jehož kolty visí stále proklatě nízko, dojímá; na pozadí rvaček a přestřelek se postupně vyjevují složité lidské vztahy, láska, přátelství, lidství samo o sobě. Neméně působivý je i nehappyendovitý otevřený konec filmu, naznačující víc než jednoznačně podmíněnost a strohou determinovanost hraničářského amerického života té doby. Nenadálá Voskovcova smrt půl roku poté, co se básnickým nekrologem rozloučil se svým blížencem Janem Werichem, tak propůjčila Barbarossovi zvláštní akcent: neopakovatelného propojení češství a špičkového neprofánního filmu svou povahou především dobrodružného žánru; toto propojení zřejmě natrvalo zůstane spojeno s hodnotou klasickou, nadčasovou, cennou, v každém případě neotřelou a jedinečnou. (23.05.2010)