Strach má velké oči

Vzhledem k tomu, že jsem svou oblíbenou, maximálně excentrickou a žrací pohádku mohl vidět po letech v repríze a díky souhře náhod v těsném sledu po neméně originálním Pohlreichovu pořadu, tudíž mohu objektivně posoudit profesionalitu učinkujících v obou kulinářských perlách, je proto jasným a nepochybným vítězem majitelka restaurantu V Zátiší - baba Mági a její provozák Hrušínský coby dědek Bujón. Jejich kuchařská ekvilibristika jasně převyšovala předimenzovaného, řetězy ověšeného prasopsa z Blue Note a jejich éňoňéňo kuchyň vyzdobenou sračkami z Třicetileté války. Na račí, želví i lysohlávkovou polífku vždy jen k zmiňované babě, za ochutnání stojí i místní specialita a to "zabijačková", kterou si (pokud nechybí klika) můžete vylemtat za libých zvuků originálního jukeboxu. Přehledný jídelní lístek, vynikající kuchařka i servis, stylovost, veškeré jídlo z domácích surovin a geniálně rustikální, lepím na vchod 5 michelinů a příště si včas vyřídím rezervaci, abych nemusel sedět prdelí ve dveřích. (13.05.2012)

jedna z mála moderních pohádek, která nepůsobí ve výsledku trapně. Hlavně je to díky skvělému hereckému obsazení, kde každému padla jeho role na míru a ve výsledku je to znát. Sice si z toho žádné poučení neodnesete, ale dobře se pobavíte - a to platí jak pro děti, tak i rodiče. Hodnocení berte s rezervou, ale v televizní tvorbě asi moc konkurenci nemá, tak proč ne 5hvězdiček. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (28.12.2013)

Po čertech existenciální téma, přesvědčivě modernizované pohádkové motivy, epesní aranžmá a neobvyklé, třeskutě slibné duo Janžurová+Hrušínský ve správně blbinózní šílenosti nepostrádající nicméně bytelnou koncepci. Happyend sestává ze scény vysvobozené cudné slečinky v modrobílých šatečkách, ana laškovně ječí ohnuta přes koleno zámeckého pána v mysliveckém stejnokroji, a z hlášky „A tady tu knihu hoďte do ohně. Ať už je v tomhle lese jednou klid a pokoj.“ Všechny tyto vklady přicházejí téměř vniveč nestravitelnou upatlaností a rozpatlaností rozhodné většiny dialogů a scének, čemuž, dodávám velmi nerad, napomáhá i Hrušínského lenivé uchopení postavy. Ostatní jsou sice přesvědčiví, ale ti zajímavější z nich (Štěpnička a přesný Havelka) se nechávají vtáhnout do toho blátíčka no a Zedníček coby charakterní milovník to opravdu zachránit nemůže. Nad vodou to tedy drží samotná Janžurka a těch několik podařených zápichů i nečekaných odbourávaček. Jako čtvrt- nebo půlhodinová hříčka třeba v rámci Malého televizního kabaretu by to bývalo mohlo být i v této formě výživné, ale v sedumdesáti minutách to bylo vražedné. Úvodní zakletí v podobě ztráty paměti se v dalším průběhu zcela zrácí ze zřetele, motiv zůstává trestuhodně nerozvinut. Autorské nezvládnutí díla vyjadřuje i dosti nepřiléhavý název: strach je sice jedním z přítomných motivů, ale naprosto nepatří k těm dominujícím a hlavně postrádá jakoukoli motivickou jednotu. Přes to všechno trvám, že lze toto dílo doporučit: Jednáť se o chvályhodně bizarní kousek, který, dostanete-li se do správné nálady (což se mi žel, na rozdíl od Šandíka, PollyJean, M-arty, gudaulina a jiných, nepodařilo), má potenci stát se vaším kultovním. Ještě mu dám někdy šanci, projeví-li ovšem dcera zájem znovu to vidět. /// (únor 2016: Takže zájem projevila a musím přiznat, že nyní vůbec nechápu, co mi tenkrát vadilo a zvedám ze dvou na čtyři.) „Smělý pohled, v ruce kyj, světem kráčí Divobij!“ (02.05.2013)

... Polévka se píše s F nebo P?... F je hezčí...". Mám tuto pohádku velmi ráda, pro její humor, krásné písničky, úžasné obsazení. A těch polévek, které jsem neměla šanci ochutnat...račí, chřestová, želvý. Jako dítko školou povinné, jsem položila nevinný dotaz naší školní kuchařce, zda by taky neudělala třeba račí polévku. A tato žena, která svůj všechen humor vydala do jídel, co nám vařila, se na mě podívala pohledem, který by jí nejdrsnější gangstér mohl závidět a celá rudá jako rak, na mne zaječela, že nemám být drzá. (03.01.2015)

Polívka je grunt a maso je špunt. Menu této komediální pohádky, která si přes všechnu ztřeštěnost uchovává i pohádkovost, je labužnické: herecky, scénáristicky (Jaroslav Pacovský) i hudebně (Jiří Václav) bezchybné. Slovní nápaditost - jména Magi, Bujón, Divobij, Chytrolín. A hrátky s Lesněnčiným jméném: Magi na Bujona v pozadí (přes Lesněnku): Zal/Lez/s - něnku jsem tě pokládala. (23.08.2009)