Rozpaky kuchaře Svatopluka

Skvělý dramaturgický nápad, přetavený v příjemný komediálně laděný seriál z atraktivního prostředí horské chaty socialistické éry. Přesun do Varů a Prahy už nebyl tak pohodový, ale zase ukázal socialistické budování. Herecké obsazení je velmi dobře zvoleno a ani Josef Dvořák se svým tázavým pohledem mi vůbec nevadil. Jen kdyby jej opakovali trochu častěji, než jednou za deset či dvacet let. Vzpomínám si, že repríza byla o dost méně kvalitní (rozhodování diváků, diskuze ve studiu), než premiéra. (05.01.2013)

Velmi originální český seriál. Souhlasím, že Jaroslav Dietl byl člověk na svém místě. Josef Dvořák se pro roli Kuřátka hodil výborně a opravdu jeho pohled stojí aspoň za jedno podívání. Jen mě mrzí, že jsem nezažila "hlasování" pomocí vypínačů. Mamka nám vždycky vyprávěla, jak to vypadalo u nich na sídlišti, když všichni blikali. Dnes je to samá SMS a člověka to stojí jenom peníze. Narodila jsem se hold do modernější doby. (24.02.2008)

Tak co, milí diváci. Má nash. drtivě setřít normalizační seriál a odhalit tu falešnou možnost volby jako zrůdnou manipulaci a nechtěnou alegorii tehdejšího hrůzného režimu? Nebo se má vykašlat na politiku, a podívat se na seriál jako na nenáročnou kuchařskou zábavu. Hlasujte teď. Jejda, to nám to lítá. Prosím dohlasujte. Jednadvacet, dvaadvacet, třiadvacet. Tak nashi. Vidíš to sám. Jdi na to. ––––– Roztomile hravá blbinka, která sleduje raketovou kariéru kuchařského zelenáče od knedlíků až téměř po ministra kuchyní a jídelen, to vše za pomoci žárovkami blikajícího národa. Zatímco Sváťa Kuřátko měl každou chvíli nejasno, soudruh Jílek mrknul na energetické ukazatele a měj jasno. Neustálé vstupy do děje sice občas rušily, zejména když maskovaly překvapivě plytký děj plný všedních kuchařských klišé, to vše ale vyvažovalo skvělé obsazení a některé výtečné herecké party, takže bylo většinou potěšením se dívat. Všechno to samozřejmě byla hra, která měla diváka pobavit a vtáhnout. Že výsledky hlasování neovlivní vývoj příběhu, ale vyvolají jen lokální vlny, které se během chvíle opět ustálí do původního směru bylo zřejmé a neměl jsem s tím problém. A myslím, že ani diváci, kteří se tehdy hry účastnili. Stejně tak pobavily některé zdejší komentáře ve stylu „nechutná mystifikace o svobodě volby odráží hrůznost tehdejšího režimu.“ Jako kdyby to dnes bylo jinak. (29.11.2015)

5/10 Ve sve dobe neco neuveritelneho, ted uz spis usmevna vzpominka, ktera dnes uz docela nudi. Preci jen sledovat polovinu casu nekoho jak chysta jidlo nebo ho nosi zahranicnim hostum - to by mozna mohlo bavit kozatou Migelu nebo homo kluky v akci - me ne... Waldu po emerickem vyletu vysoupli z titulku. Josef nikdy neumel varit. Nataceno v Puppu - ehm v Moskve. Spousta dobrych hercu a skvelych krabic a la Kinoautomat. A samozrejme nadcasove pribehy/situace ze zivota - to je velke plus (26.08.2010)

Při úplně prvním vysíláním více než děj a dramatické /či komediální/ zápletky je třeba oceňovat interaktivní "kinoautomatový" způsob vysílání se zapojením diváckého hlasování /i když ve finále volba kterékoliv varianty nabízené jako volba divákovi vedla dříve či později ke stejnému dějovému vyústění (při tolika volbách v každé epizodě logicky nemohlo existovat tolik "verzí" vývoje děje ) (14.01.2023)