Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Filmy, kdy skupinku rozličných lidí, kteří jsou povětšinou na stejné straně a dohromady všechny z nich svazuje stejný „tyran" nebo nepříjemná situace, na mě vždy velmi dobře zafungovaly (Dvanáct rozhněvaných mužů, Osm hrozných, ...). Modlitba pro KH je také ten případ. Ačkoliv i ten nejméně prozíravý divák, nebo divák, jenž nezná děj knižní předlohy, během filmu prokoukne, kam vyvrcholení směřuje, přesto jej ta plynulá stavba dialogů a dramatičnost scén nutí doufat v konec „veselejší" a stále v něm vyvolává pocit, že to přece nemůže skončit tak strašlivě a jednoznačně. Touto nejistotou film diváka napíná až do posledních minut. A za zmiňovanou nejistotou situace a možnými zvraty stojí geniální herecké výkony, především Jiřího Adamíry. Adamírou ztvárněný esesák Brenske se svými židovskými zajatci vede natolik silnou a podlou psychologickou hru, že do poslední chvíle nevíte, jaké jsou vlastně jeho úmysly. Vždy nadnese nějaký argument, kterému Židé sice nevěří, ale i tak nakonec podlehnou, protože vše, čím se Brenske ohání, zní jako podložená fakta. Hlavní postava Kateřina Horovitzová v případě tohoto filmu plní spíše postranní roli a film sleduje spíše již zmiňovanou psychologickou hru mezi Židy a nacistickým důstojníkem. Ačkoliv film využívá minimum kulis, kostýmů nebo lokací, díky geniálním hereckým výkonům na úrovni prken Národního divadla nabízí mrazivou a velmi realistickou atmosféru. Výborné. (05.12.2017)

Velikou škodou je, že v dnešní době není česká produkce schopná natočit snímek, který by se kvalitou a hlavně atmosférou aspoň přibližoval či snad dokonce rovnal. Celý snímek je pouze ukázkou hrůzostrašné mozaiky dávající dohromady dokonalý přehled o hrůzách, které se děly za 2. sv. války ze strany nacistického Německa. Doporučuji každému, koho aspoň trochu zajímá válečná tématika či "pouze" atmosférické snímky. 90% PS: herecké výkony jsou na nebývale vysoké úrovni (07.03.2014)

Tato Moskalykova adaptace podle novely Arnošta Lustiga je filmovou lahůdkou. Role Bedřicha Brenskeho byla Jiřímu Adamírovi ušita na míru. Stejně jako role ostatní: čtenářskou vizi hrdinky Kateřiny Horovitzové přímo ztělesňovala Lenka Fišerová; Do role Hermanna Cohena se perfektně vcítil Martin Růžek; Poručíka Horsta Schillingera, mlsně polykajícího před Kateřininou krásou, kouzelně ztvárnil Jiří Bruder; Neustále podezřívavého a vše tušícího Rappaporta-Liebena sehrál výborně Čestmír Řanda... A tak bychom mohli jmenovat dále. Zmiňme ještě vynikajícího umělce Vladimíra Ráže co by Freddyho Klarfelda. Scénář napsal přímo Arnošt Lustig ve spolupráci s Vladimírem Čejchanem. Proto zde ani divák neočekává odchylky od literární předlohy. A přece bychom drobné našli. Nejvýraznější odchylkou je sám závěr, ve kterém není Brenske píšící zprávu o Kateřinině vzpouře a o sumě, kterou se Němcům od této skupiny podařilo získat. Zde zpívá rabín Dajem z Lodže svou Modlitbu za mrtvé přímo na místě, kde byli všichni Židé zastřeleni. V knize však tento nářek doléhá otevřeným oknem k Brenskemu píšícímu onu výše uvedenou zprávu. Dajem z Lodže v knize zpívá nad tělem Kateřiny Horovitzové, které bylo po tři dny všem vystaveno pro výstrahu, zbaveno vlasů a nyní je již spalováno. (04.03.2010)

80% - Syrově mrazivý film. Jiří Adamíra jako nacistický plukovník se svým zmijím výrazem je naprosto dokonalý. Mám trochu problém uvěřit příběhu, nejsem si jistý, zdali by Němci, byť hnáni vidinou zisku tučných kont, byli ochotni provést takovou šarádu - cesta vlakem do Hamburku, dvojí návrat do tábora, přijde mi to už příliš vykonstruované. Pokud se taková či obdobná akce skutečně udála, pak se všem omlouvám. Ale i tak je film působivý a výborně zrealizovaný. (07.03.2014)

Má se jednat o jeden z vrcholných textů z dílny Arnošta Lustiga. Nemůžu potvrdit, protože jsem Modlitbu nečetl, ale za sebe musím odmítnout, že by šlo o jeden z nejsilnějších snímků české kinematografie, a srovnání se Spalovačem mrtvol považuju za přímo matoucí. Měl jsem možnost vidět na divadle Hostinu dravců, která byla komická i napínavá, morbidní i krutá a hlavně až do závěrečné scény dokázala překvapovat. Příběh, resp. nacistická hra se svými obětmi je z mého pohledu v Kateřině Horovitzové nesmírně průhledná. Ne že by to vyloženě znemožňovalo vnímat brutalitu lží a manipulace, ale není to zkrátka ono. Trestuhodně nevyužitá je vrcholná scéna, kdy se Kateřina zmocní zbraně. Tady bych si možná i v rozporu s předlohou se situací pohrál a ten moment, kdy oběť má ve své moci katy, bych zvýraznil. Na tom se dalo strašně dramaticky vydělat. Obsazení Lenky Fišerové považuju přímo za omyl. Tady měla být angažovaná špičková charakterní herečka. Kladem je určitě přítomnost démonického Jiřího Adamíry v roli vysoce postaveného esesáka, kdy herec opět potvrzuje známé pravidlo, že záporné postavy jsou herecky vděčnější. A za zmínku stojí i Miloš Nedbal, který ztvárnil postavu muže, co prošel peklem, a to peklo ho taky poznamenalo. Se třemi hvězdičkami nemám problém, ale do emocionálních výšin mě Modlitba ani v nejmenším nedostala. Celkový dojem: 60 %. (01.02.2015)