Život v oblakoch

Filmů o natáčení je na skladě dnes již solidní hromádka a těžko vybrat ten nejlepší, nicméně Living in Oblivion by mohl být směle zařazen mezi aspiranty na vítěze v této kategorii. DiCillo autenticky nastiňuje každodenní život režiséra se všemi jeho radostmi i neduhy a nevtíravě přitom vzniká jakási klasická situační komedie se spoustou groteskních a parodických odkazů, které ocení nejen nenáročný divák. Pořekadlo "co se může posrat, se posere" je tu efektně vyobrazeno a snímek je tak zbaven jakéhokoliv hluchého prostoru. Velká pocta nezávislým filmařům a nespočet originálních gagů, díky kterým by mohl tento snímek patřit do kategorie filmů, které je hodno vidět, než se divák odebere do věčných lovišť. (26.09.2022)

omlouvám se za tak nízké hodnocení, ale nemůžu dát víc než hooooodně slabou dvojhvězdu. Opakované repliky mě nudili a na choutky filmových hvězdiček nejsem vůbec zvědavý. Ani ve filmu nenacházím žádný smysl a snaha natočit něco netradičního mi nestačí. Nejspíš však film NĚCO musí v sobě mít, když to má tak vysoké hodnocení. Já však u něj nenašel téměř žádné pozitiva, které bych vypíchl a mohl bych říct, že to za to stálo. Prostě jsem mimo, Váš kazisvět. [ PŘÍBĚH: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (01.02.2013)

Těžký je život filmařský, jak se můžeme přesvědčit z tohoto frustracemi prosyceného natáčení 3 rozdílných scén jednoho nezávislého filmu. Originální, vtipné dílko se skvělým Stevem Buscemim, Catherine Keenerovou i dalšími členy natáčecího ansámblu se mi svým osobitým způsobem líbilo, ačkoliv nemělo sílu pětihvězdičkového snímku. Jemně pobavilo a tím splnilo svůj účel :) (19.01.2008)

Zkažené mléko, jednooký kameraman, zapomětliví herci, příliš pozornosti poutající asistentka, naštvaný lilipután a do toho všeho přichází vlastní matka… povolání režiséra je tím nejideálnějším, chcete-li blíže poznat vypolstrované zdi některé z cel psychiatrické léčebny. Hraných filmů o natáčení hraných filmů je podstatně méně, než se mnozí lidé domnívají, těch skutečně kvalitních obzvlášť. Každým coulem nezávislý Život v oblouznění je jedním z těch méně známých, což mu nezabraňuje být zároveň jedním z těch nejlepších. Tomu DiCillovi, Scénáristovi a režisérovi v jedné osobě, nestačil hořkosladký příběh o marném boji s větrnými mlýny, jenž dennodenně podstupujeme pro dosažení svých životních snů a rozhodl se jej učinit nevšednějším, (a co si budeme nalhávat, také) nezávislejším poněkud komplikovanější výstavbou příběhu. Většina dění je ve skutečnosti sněním některé z postav, případně iluzí, vytvořenou filmovou kamerou. A aby to nebylo tak jednoduché, to, co se přihodí některým postavám ve snu jiné postavy (resp. to, co se jako sen tváří), se v projeví také v jejich reálných životech (to ovšem pouze za předpokladu, že některá z dějových linií svým zařazením náleží do reality, nikoliv do dalšího snu či představy). Pokud si to všechno budete chtít v hlavě uspořádat do kompaktního, krásně přehledného celku, vaše mozkové závity se pořádně protočí. Život v oblouznění lze však sledovat i s podstatně menší snahou o odhalení jádra věci, aniž by se v takovém případě změnil v nesourodý chaos. Navíc, mnohé motivy jsou dost zřetelné i pro diváka, jenž tu velkou věc v lebce raději příliš nezatěžuje (např. snová sekvence s jablkem a následně ocenění pro Revese ve tvaru jablka). Excelentní herecký výkon předvádí Steve Buscemi (imho dost nedoceněný herec) v roli režiséra, který ví přesně, co chce, ale navzdory úporné snaze to ne a ne získat. Stejně jako ostatní zdejší postavy mající co do činění s filmovým průmyslem, také on žije jakoby v oblouznění a má problém rozlišovat skutečnost od výplodů jeho příliš imaginativního mozku (jeho jméno – Reve – navíc odkazuje k francouzskému výrazu pro sen, což jsem si samozřejmě přečetl :). Ještě kouzelnější je ve své roli pohledné herečky („hrála ve sprchové scéně s Richardem Gereem“) pohledná Catherine Keener, na které je cosi tajuplného, měnícího ji doslova v „tajemný předmět touhy“. Život v oblouznění, přestože vznikl z nadšení lidí od filmu a právě filmové nadšence potěší nejvíce, práci u filmu nijak neidealizuje. Naopak, snaží se (lehce bizarní, ale tím přitažlivější) formou postihnout jak světlé, tak temné stránky podobného zaměstnání a dost možná vás přiměje věřit, že jít za svým snem má smysl, jakkoliv je vytyčený cíl na první pohled nedosažitelný. 85% Zajímavé komentáře: Lima, Dudek, S_M_Lomoz, TotalFilm (14.06.2007)

Je to taková nezávislá ptákovina, u který jsem se spíš tak občas u něčeho pousmál, než že bych se vyloženě zasmál. Opravdu vtipnejch mi přišlo snad akorát cca 10 minut, když Peter Dinklage natáčí snovou scénu. Jinak Steve Buscemi jako režisér, kterýmu se nedaří pořád nic natočit podle vlastních představ, je skvělej. Zbytek mě ovšem moc nenadchnul. (25.07.2021)