Život v oblakoch

Geniální! Celý film je rozdělen do tří částí, pokáždé sledujeme jak režisér v podání Stevea Buscemiho natáčí jednu a tutéž scénu. Vždycky vznikne nějaký problém (mikrofonem v záběru počínaje, problémy s namyšlenou hvězdou konče), a divák téměř cítí tu beznaděj, která během natáčení nezávislého filmu může vzniknout. (14.05.2006)

Filmů o natáčení je na skladě dnes již solidní hromádka a těžko vybrat ten nejlepší, nicméně Living in Oblivion by mohl být směle zařazen mezi aspiranty na vítěze v této kategorii. DiCillo autenticky nastiňuje každodenní život režiséra se všemi jeho radostmi i neduhy a nevtíravě přitom vzniká jakási klasická situační komedie se spoustou groteskních a parodických odkazů, které ocení nejen nenáročný divák. Pořekadlo "co se může posrat, se posere" je tu efektně vyobrazeno a snímek je tak zbaven jakéhokoliv hluchého prostoru. Velká pocta nezávislým filmařům a nespočet originálních gagů, díky kterým by mohl tento snímek patřit do kategorie filmů, které je hodno vidět, než se divák odebere do věčných lovišť. (26.09.2022)

Film rozhodne nie je určený potenciálnym poslucháčom režijnej tvorby na filmovej fakulte. Ale radšej by si ho nemali pozrieť ani budúci kameramani, skriptky a už vôbec nie nádejní herci. Living in Oblivion ukazuje, ako to môže katastrofálne na pľaci vyzerať a ako je možné prísť aj v mladšom veku k infarktu. Trochu pripomenie Singing in the Rain, ktorý ale cielil na štúdiovú tvorbu, LIO ide skôr o poctu nezávislým filmárom. Film je rozdelený na tri epizódy, z ktorých sa každá venuje totálne nervovo vyčerpávajúcemu nakrúcaniu konkrétnej scény. Pre tvorcov peklo, pre diváka veľká zábava. (14.06.2020)

Snad v žádném jiném filmu o natáčení filmu se nikomu nepovedlo tak jako DiCillovi ponořit se tak do pocitů všech zúčastněných. I díky chytrému formálnímu rozdělení a práci se střídáním černobílých a barevných scén střídajících se podle statutu snímané reality jsem měl jako divák pocit že jsem taky na place. Buscemi je po celý film úžasný a skvěle ukazuje jak musí režisér dělat moudré kompromisy a přitom být oprsavdu nekompromisní. O to zajímavější je, že po urputných snahách o dokončení alespoň jedné scény, se pak povede ji natočit shodou náhod během jediné minuty. A pro lidi co nechápou, že dobrý film (nutně) nestojí na propracovaném ději a dramatickému stupnování napětí: největší síla tohoto filmu je, že právě mezi řádky se objevuje ani snad né hloubka, ale opravdovost charakterů; přesto že je to film o filmu, má vlastně určité literární kvality obohacené navíc o to, že narozdíl od literatury film svou podstatou umožňuje opravdu prožít emoce postav a vnitřní stavy (byť ne ve stejné intenzitě), nejen se do nich vciťovat. (01.05.2007)

On ten film jako není špatný, jak by se mohlo zdát z mých tří hvězdiček hodnocení, a ta úvodní černobílá, asi dvacetiminutová část je naprosto skvělá a shrnuje vše, co sám znám z natáčení a z toho, co všechno nečekaného se může pos.at. Jenže pak začne ta reálná část, kde se sice občas nějaké ty fórky a pomrknutí objeví, ale celkově už tomu chybí drajv a nějaký silnější podpříběh (s výjimkou matky v závěru). Takový film o filmu je v podstatě pořád o tom samém, takže ty podpříběhy jsou důležité. Tohle mi přišlo jako levná variace na Americkou noc, kde se řeší v podstatě ty samé citové problémy (u Truffauta vážně, zde s jemným, pobaveným nadhledem), nebo na Francouzovu milenku (film, ne knihu). Herci hrají skvěle, o tom žádná, je vidět, že je to i baví, ale prostě natáčení často není nijak velká zábava, spíš je to o neustálém a zdlouhavém čekání na další záběr, takže u tohoto žánru skutečně ocením jiné, originálnější uchopení. (27.12.2022)