Život v oblakoch

Zkažené mléko, jednooký kameraman, zapomětliví herci, příliš pozornosti poutající asistentka, naštvaný lilipután a do toho všeho přichází vlastní matka… povolání režiséra je tím nejideálnějším, chcete-li blíže poznat vypolstrované zdi některé z cel psychiatrické léčebny. Hraných filmů o natáčení hraných filmů je podstatně méně, než se mnozí lidé domnívají, těch skutečně kvalitních obzvlášť. Každým coulem nezávislý Život v oblouznění je jedním z těch méně známých, což mu nezabraňuje být zároveň jedním z těch nejlepších. Tomu DiCillovi, Scénáristovi a režisérovi v jedné osobě, nestačil hořkosladký příběh o marném boji s větrnými mlýny, jenž dennodenně podstupujeme pro dosažení svých životních snů a rozhodl se jej učinit nevšednějším, (a co si budeme nalhávat, také) nezávislejším poněkud komplikovanější výstavbou příběhu. Většina dění je ve skutečnosti sněním některé z postav, případně iluzí, vytvořenou filmovou kamerou. A aby to nebylo tak jednoduché, to, co se přihodí některým postavám ve snu jiné postavy (resp. to, co se jako sen tváří), se v projeví také v jejich reálných životech (to ovšem pouze za předpokladu, že některá z dějových linií svým zařazením náleží do reality, nikoliv do dalšího snu či představy). Pokud si to všechno budete chtít v hlavě uspořádat do kompaktního, krásně přehledného celku, vaše mozkové závity se pořádně protočí. Život v oblouznění lze však sledovat i s podstatně menší snahou o odhalení jádra věci, aniž by se v takovém případě změnil v nesourodý chaos. Navíc, mnohé motivy jsou dost zřetelné i pro diváka, jenž tu velkou věc v lebce raději příliš nezatěžuje (např. snová sekvence s jablkem a následně ocenění pro Revese ve tvaru jablka). Excelentní herecký výkon předvádí Steve Buscemi (imho dost nedoceněný herec) v roli režiséra, který ví přesně, co chce, ale navzdory úporné snaze to ne a ne získat. Stejně jako ostatní zdejší postavy mající co do činění s filmovým průmyslem, také on žije jakoby v oblouznění a má problém rozlišovat skutečnost od výplodů jeho příliš imaginativního mozku (jeho jméno – Reve – navíc odkazuje k francouzskému výrazu pro sen, což jsem si samozřejmě přečetl :). Ještě kouzelnější je ve své roli pohledné herečky („hrála ve sprchové scéně s Richardem Gereem“) pohledná Catherine Keener, na které je cosi tajuplného, měnícího ji doslova v „tajemný předmět touhy“. Život v oblouznění, přestože vznikl z nadšení lidí od filmu a právě filmové nadšence potěší nejvíce, práci u filmu nijak neidealizuje. Naopak, snaží se (lehce bizarní, ale tím přitažlivější) formou postihnout jak světlé, tak temné stránky podobného zaměstnání a dost možná vás přiměje věřit, že jít za svým snem má smysl, jakkoliv je vytyčený cíl na první pohled nedosažitelný. 85% Zajímavé komentáře: Lima, Dudek, S_M_Lomoz, TotalFilm (14.06.2007)

Nezávislý film o tvorbě nezávislého filmu. Pokud znáte styl a práci Toma DiCilla, nebudete ničím překvapeni, Život v oblouznění je totiž plný jeho režisérských znaků, obsahuje scény úsměvné, ale ne přímo k popukání. Dalo by se říct, že zde platí staré pořekadlo: Za málo peněz hodně muziky. Na snímku je totiž skutečně vidět, že ho má na svědomí někdo, kdo točí filmy pro radost a ne pro peníze, DiCillo je v tomto směru jeden z posledních mohykánů. Příjemná podívaná s úžasným Stevem Buscemim (tenhle týpek totiž nikdy nezklame). 8/10 (20.07.2009)

Je to taková nezávislá ptákovina, u který jsem se spíš tak občas u něčeho pousmál, než že bych se vyloženě zasmál. Opravdu vtipnejch mi přišlo snad akorát cca 10 minut, když Peter Dinklage natáčí snovou scénu. Jinak Steve Buscemi jako režisér, kterýmu se nedaří pořád nic natočit podle vlastních představ, je skvělej. Zbytek mě ovšem moc nenadchnul. (25.07.2021)

Kdybych si filmy vybíral podle fotky na obalu, nikdy bych si tohle nepustil, protože to vypadá na slušný psycho. Naštěstí tohle nikdy nedělám a jsem rád, protože jsem si tuhle zvláštnost fakt užil. U filmů s netradičním námětem jako je tenhle, je strašně tenká hranice mezi super filmem a totální sračkou. Život v oblouznění se ale náramně povedl. (15.04.2012)

Rozmýšľali ste niekedy, ako by asi vyzeral Inception, keby ho niekto natočil ako komédiu so Steveom Buscemim? V prípade, že by niekoho takáto stupídna otázka skutočne napadla, odpoveďou mu budiž "Living in Oblivion". Málokedy sa mi stáva, aby som si bol po dopozeraní nejakého filmu istý, že si ho budem v budúcnosti púšťať opakovane, ale pri tomto fantastickom kúsku som bol o tom presvedčený už po niekoľkých minútach. Prenáramne vtipná, nápaditá a hravá záležitosť s vynikajúcimi hercami a film, ktorý by si mal určite povinne pozrieť každý nádejný režisér, ak si chce byť stopercentne istý, že má na svoju prácu tie správne železné nervy. Úprimne sa čudujem, že sa z toho nestal nejaký undergroundový kult a že to nepodnietilo vznik nejakého vtipného meme-u. (10.12.2013)