Tristana

Dost solidní drama s dobře napsaným scénářem, obstojným vedením děje, skvělými hereckými výkony a dokonce i s psychologií postav. Té tu sice mohlo být podstatně víc, protože tu pak určité situace a zvraty působí krapet jako nahodilé zjevení, ale když pominu to, nevyužitou postavu hluchoněmého kluka, který tam jen bůhvíproč je a celkem slabý závěr, tak se mi Tristana líbila hodně - na je to i hezká holka, takže se tenhle můj "výrok" dá chápat i dvojsmyslně, ale myslel jsem to hlavně o tom filmu :-) Nicméně mě tím Buňuel mile překvapil, čekal jsem něco spíše surrealisticko - sociálně-kriticky zaměřeného, ale tohle bylo vcelku srozumitelné a nijak zvlášť složité drama, které ale dost dobře funguje... 4* (05.03.2022)

Na prvý pohľad každého diváka určite napadne prirovnanie s podobnou záležitosťou od tohto režiséra a to so snímkom Ten temný objekt túžby. Tristana sa mi v kontexte obsahovej stránky zdala o čosi slabšia ako uvedený film, no zato bola viac depresívnejšia a chladnejšia. Veľkú zásluhu na tom určite má hlavne C. Deneuve, ktorej premena z poddajnej a poslušnej puťky na chladnú a naoko bezcitnú ženu bola pomerne pôsobivá, chudák Don Lope, všetko si to vyžral až do horkého dna... Tak to dopadne, keď je niekto pokrytec a nedrží sa svojich vlastných bonvivánskych zásad: nevezmeš si kamarátovu ženu a ani ženu vekom nevinnú. V tomto prípade platilo to druhé. 75/100 (01.07.2016)

"Zajděte pro kněze, ať ji dnes večer vyzpovídá." "Kněz v mém domě?? Nikdy! Děkuji za radu, ale tohle odmítám." Tradiční Buňuelova kritika katolicismu z úst hlavní mužské postavy Dona Lopeho, kterého ztvárnil Buňuelem často obsazovaný Fernando Rey, je vedle kritiky buržoazie nepřehlédnutelná složka myšlenkové linie filmu. Ovšem ještě důležitější je vztah sobeckého a samolibého Dona Lopeho a jeho schovanky, nevinné a počestné Tristany. Don Lope svou svěřenkyni nejprve úzkostlivě střeží před nástrahami světa, ale poté jí sám svede a zničí tak její život. Tristana zahořkne a závěr filmu s telefonem je jen nádherným vyvrcholením jejich vzájemného poměru. Don Lope, který se prohlašoval za jejího otce i manžela zemřel a Tristana se tak alespoň symbolicky dočkala naplnění svého snu, ve kterém vídávala hlavu svého poručníka zavěšenou na zvonici místo srdce zvonu. Tento snímek má hodně společného s režisérovým posledním filmem Ten tajemný předmět touhy, ale svou kritikou čerpá i z dřívějšího filmu Viridiana a předznamenává Nenápadný půvab buržoazie. Zřejmě to není Buňuelův nejlepší film, ale pozornost si určitě zaslouží (minimálně díky skvělým výkonům Fernanda Rey a Catherine Deneuve). (08.05.2006)

Další dílek do skládanky. Bunuel variuje zkušenou rukou své celoživotní téma. Don Lope - stárnoucí chudý aristokrat, který morálními sofismaty zakrývá svoji lenost, poživačnost a zbabělost. Jenže tento "vznešený" útěk před odpovědností je lákavý i pro ženy. A tak Tristana přejímá všechny ty výmluvy svého poručníka, aby v závěru projížděla nevšímavě okolo kočárků a chův s kojenci. (27.06.2009)

Tristana ... je pouze tím, kým ji Don Lope udělal - za vydatné pomoci obzvláště kruté hříčky osudu. Z její proměny až mrazí: SAMA se stává osudem, který bez slitování vrací všechny rány ... i s úroky. Zahořklé, cynické drama, které dobře zná nejenom všechny naše hříchy, ale i tajné myšlenky. Drama, které dost možná potvrzuje i starou známou pravdu, že opakem lásky není nenávist, ale lhostejnost ... pokud jste ochotni připustit, že láska (případně iluze lásky) má nekonečně mnoho podob a může ji provázet cokoli - dokonce i pokrytectví, nadřazenost a sobectví. (23.08.2013)