Poslední večeře u arabského šedáka

Film zde už není příběhem, ale esejí. Na jedné straně se dotýká formy performance, či videoartu, na pokleslé části své podoby jakémusi televiznímu pásmu typu České sody. Děj je přibližně tento: Děvčátka zpívají posměšnou písničku o babičce. Za zvuků Berliozova Rákoczyho pochodu, hraného cikánskou kutálkou vyjíždíme nad Budapešť, kde vysoko nad městským ruchem sedí dva andělé (Wenders!), Kapa a Pepe a vzpomínají. Kapa má kocovinu a světabol a spolu se svým kumpánem páchá sebevraždu skokem ze sochy. Protože jsou ale oba nesmrtelní, sedí vzápětí v kabrioletu se svými ženami a uhání za všeobecného potlesku za město. Archivní záběry na závody číšníků s nalepenou sklenicí na tácu. Za městem už hraje lidová kapela a mladí maďarští radikálové, pravice i levice, se v jejím rytmu marně snaží o tradiční tanec. Pepeho a Kapu čeká jejich kumpán Joszi v policejním oděvu a je na něj napliváno pivo. Protože zakazuje fotografovat, je i se svým policejním kolegou nacpán do kufru auta. Po otevření kufru už v něm policisté nejsou, ale ocitáme se na předměstské bouračce, kde se již odehrávala podstatná část Lucerny páně v Budapešti. Ve třech patrech této napůl zničené stavby se odehrává v typických dlouhých záběrech několik rovin vyprávění Jáncsóovy frašky – lidové skupinové maďarské tance jsou konfrontovány s muži v černých kuklách, střelba z prvního patra improvizovanými výstupy Kapy a Pepeho a výstupy undergroundové industriální kapely. Kamera plynně prochází mezi patry. Do hry vstupuje dívčí taneční skupina s plytkým popem a hráč na niněru. Kapa donutí Pepeho, aby ho zastřelil a vzápětí už spolu nad Budapeští diskutují o moci mrtvých. Kapa ale postrádá svůj klobouk a ve vzteku shodí Pepeho dolů. Pak jsou oba zpět v budově a Pepe dohaduje se dvěma mladíky, že musí probudit Kapu ze smrti osouložením dívky. Než se tak stane, zahraje další undergroundová kapela, která při vystoupení rozbíjí sekyrou televizi, řeže pilou housle a pak, postupně, na odchodnou, spáchá sebevraždu, nebo je zastřelena. Dva mladíci přemlouvají dívku, aby jim dala, ale ta jim popisuje své sexuální zrání a profesní kariéru a je ze všeho spíš znechucená, než načatá. Prachy, kapitalismus. Další rocková písnička s prostřihy na blbnutí předchozí trojice. Pepe s Kapou se dohadují o oslavách příchodu Maďarů do střední Evropy a tom, zda je lepší platit za rakety Američany s Němci, nebo Rusy. Následuje vášnivá vlastenecká píseň celého komparzu, přerušovaná střelbou zakuklenců. Napojená je sladce obrozenecká píseň a ohňostroje nad Budapeští stále s trojlístkem dvou mladíků a dívky. Pepe a Kapa jedou po podzimním Dunaji a Pepe má hlad. Na vraku lodi si hraje s autem na vysílačku. V podpalubí tancují děti v krojích – opět lidové maďarské tance – a Kapa říká Pepemu, že jej jeho dvě děti k stáru neuživí, skončí na ulici. Místo tradiční hudby začíná maďarský hip-hop, na který všechny děti tančí. Podklad hip-hopu je vzápětí změněn na hrací skříňku, ale hiphoper pokračuje – kontrast. Další zápletka se točí kolem návštěvy Niagarských vodopádů, kterou slibují Pepemu Kapa i Joszi. Kupodivu stačí lusknout prsty a jsme tam; potkají zde známého šedovlasého pána za kamerou (Jancsó), ale ne a ne se rozvzpomenout o koho jde, nemohou přece znát všechny. Totéž se vzápětí opakuje u mincového dalekohledu nad Budapeští. Pepe a Kapa jsou na zničeném stadiónu a ukazuje se, že jsou číšníci na poslední večeři Páně. Je zde Ježíš a samí Jidášové. Pepe a Kapa jsou v číšnickém a obíhají uprostřed stadiónu dokola kolem stolů se skleničkou nalepenou na tácu. Obíhají snad 10 - 15 minut, do úplného vysílení, a stále si z posledního dechu opakují, že jsou talentovaní, úžasní, nádherní a skvělí – a budou to opakovat, dokud tomu všichni kolem neuvěří, dokud to tak nebude… Hip-hopová píseň, záběry Niagary s arabskou lidovou hudbou. (11.11.2011) (menej) (viac)