James Bond: Zajtrajšok nikdy nezomiera

Bondovi to jde i na konci devadesátých let. A jak! Skvělý akční Áčko, u kterého se nudit nebudete, sice jste to už viděli 20x ale na to po pár akčních jízdách hned rádi zapomenete. Brosnan má stále šarm a vtip britského agenta a jeho čínská partnerka má také své přednosti. I když jsem věděl, že náš nesmrtelný Bond nakonec zloducha zabije a zachrání svět, stejně jsem mu ty palce držel. No co říct prostě, je to Bond a stále mu to sluší... (01.08.2006)

Hned na začátku jsem si vzpomněl na Brosnanovu hlášku z Golden Eye: "Kdo tam škrtí tu kočku". Ústřední píseň je naprosto strašná a Sheryl Crow bych okamžitě odstřelil. Ovšem když její "zvučný" hlas odezní, nastane akční peklo od začátku do konce, se slušnou zápletkou, výborně nechutným záporákem a asijskými vlivy spolu s krásnou Michelle Yeoh. (11.02.2007)

Pro mě je to asi nejlepší Bond s Brosnanem. Proč? Je zde vyvážený poměr akce a děje, takže herci mají i čas hrát. V tomto filmu je patrné, že Brosnan umí dobře hrát, protože dostaly prostor i emoce. Zároveň je zde Bond sice totální über superman, ale ne za až tolik jako jinde, což ho činí trošku lidštějším. To že jich i pár schytá z něj dělá lidštější postavu. A další důvod je, že Tomorrow Never Days se nese v klasickém bondovském duchu. Trochu připomíná špionážní filmy ze staré školy, jako-by vypadnul z pera samotného Iana Flemminga. Je to zkrátka tradiční bondovka se vším všudy a skvělým Herr Kaufamenm navíc. (26.01.2010)

Vida, když jsem Zítřek komentoval poprvé, nebyl jsem zrovna příliš "sečtělý" bondovský fanda, čili jsem ho docela slušně utřel. Dnes však není včera, čili opravuji. Roger Spottiswoode natočil opravdu perfektního Bonda s aktuálním přesahem k manipulativní moci médií, ale jinak s typicky bezstarostným (v Brosnanově podání až klukovským) šarmem a stylem, který se v mnohém (hudební doprovod, starý dobrý Aston Martin, citace starších bondovek) dovolává 007 klasik. Jonathan Pryce je jako záporák opravdu výtečný, má v sobě ten typický mix prohnanosti, nebezpečnosti a slizké zbabělosti. Götz Otto alias Mr. Stamper není sice nic extra, ale pár světlejších chvilek má. Zcela ho však svým štěkem zastínil výtečný Vincent Schiavelli vulgo Dr. Kaufmann. Jinak je to Bond se vším všudy – vynálezů víc než kdy jindy, akční scény velkolepé přesně dle modelu Brosnan pro konec 20. století, ženy krásné, martini s vodkou protřepané, nemíchané. Jen dvě věci mi kazí radost – velmi nevtipný konec (kde jsou geniální štěky Rogera Moorea?) a titulní píseň Sheryl Crow, která se absolutně nemůže měřit se závěrečnou Surrender. Edit 2012: I v kontextu rapidně stárnoucího GoldenEye tahle bondovka pořád působí velmi svěže. Má mnohem vyváženější tempo, které sice některými postupy (rychlé jízdy kamer, obracení perspektivy) připomene módu 90. let, ale v zásadě se svým přehledným a od detailů oproštěným stylem odvolává ke klasickým filmům z počátku série. Konec je ale přeci jen slabší, statičtější a prkennější. Mimochodem, dobře, že Brosnan vzdal pokusy Bonda polidštit emocemi (romantická selanka s Teri Hatcher se skutečně do této kategorie nedá počítat) a vede ho před tím zpochybňovanou cestou "boy with toy". Přesně tady se mu celkem daří být přesvědčivý. (11.02.2004)

-PROČ SIS HO VZALA? -ŘÍKAL, ŽE MĚ MILUJE. -TO SE DOBŘE POSLOUCHÁ. Až na výjímky Brosnan do Bondova univerza ještě nezapadá, nebo mu ho špatně vytvořili, nebo nechtěl, nebo co já vím. "Uondanost" je nejpřesnější termín. Nikomu se moc nechce hejbnout zadkem a nemyslím teď přímo divokou akci. Navíc ta vášeň magnátova působí v době internetu už hodně směšně. (11.02.2004)