Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Filmová alegória z obdobia invázie nacistických vojsk do Juhoslávie. 5. apríla 1941, deň pred inváziou nacistických vojsk do Juhoslávie, putuje v starom autobuse po dedinskej ceste do Belehradu skupina ľudí. Dvaja rómski hudobníci ktorí po ceste stále spievajú o nemilosrdnosti ľudského osudu, starnúci vojnový veterán, sympatizant nacizmu, švihácky spevák, suchotinár a muž s pištoľou. Majiteľom autobusu je svetácky cynik Krstič a šoférom jeho usmievavý a stále veselý syn Miško. Po ceste priberú do autobusu kňaza a mladých novomanželov, ktorí sa vydali k moru. Po ceste sa tejto zvláštnej societe ľudí prihodí niekoľko prekvapivých udalostí, ktoré sprevádzajú neustále hádky, posmešky a prieky. Metaforický príbeh o Balkáne, zasiahnutom večnými konfliktmi a žabo-myšími vojnami, dokonca i v predvečer nacistickej okupácie. (STV)

(viac)

Recenzie (96)

honajz2 

všetky recenzie používateľa

Úplně si nejsem jistý, jak moc to Šijan zamýšlel jako podobenství o zániku tehdejší Jugoslávie a zrození nové (přičemž ten zánik způsobila druhá světová) a jak moc šlo o poetickou lehce absurdní road movie tragikomedie. Já totiž mám pocit, že se snažil o obojí a nějak divně se to v tom všem pere. Především to podobenství v tom není úplně nejlíp zpracované - stará Jugoslávie je přítomná po celý film, různorodí cestující se střídavě moc nemusí a někdy si zase rozumějí (jak to tak v životě většinou bývá), ale náznak konce předpovídá jen stále častější přítomnost války jak v životech cestujících, tak v samotném filmu. Probíhá to tam, ale jen na pozadí. Zatímco mezi postavami žádný takový "vývin" není, maximálně tak těsně před koncem. Zas tak velký problém to pro mě ale není, protože nějak promyšlené to je tak jako tak a v tom si mi ten film líbí. Horší je však to, že si mě nedokázal úplně získat a největší podíl na tom asi má ta hudba, která tam hraje často a mě osobně prostě nesedla. Ne vždycky, ale většinou jo. Ale i tak ty slabé čtyři dám - pobavit to dokázalo, nějak promyšlené to je a celkově ta cesta autobusem po polích a poničených statcích má svoji kouzlo a poetiku. Slabé 4* ()

Mefistofelle 

všetky recenzie používateľa

Ko to tamo peva je taková roztomilá jugošská road movie s typicky balkánském prostředí, s typicky balkánskými postavami a s typicky balkánským humorem i tragikou. Autobus je metaforou jugoslávské společnosti a jeho cesta do Bělehradu symbolizuje cestu do války. Film je postaven na konverzacích a vývoji vztahů mezi jednotlivými postavami, které mají rozmanité osudy a názory, stejně jako celá jugoslávská společnost. Jednotlivé epizody cesty jsou uvozovány zpěvem dvou cikánských mladíků a autobus přes všechny překážky spěje ke svému cíli. Ale budou skutečně všichni šťastní až se do Bělehradu dostanou? ()

Reklama

Anderton 

všetky recenzie používateľa

Toto poznáme dobre z tunajšej klasickej kinematografie. Rázne (nielen) dedinské figúrky, ktoré zásobujú divákov vtipnými komentármi a sú zaujímavé komickosťou svojich jednoduchých charakterov. Lenže vidieť juhoslovanský road movie z druhej svetovej vojny je predsa len taká rarita, že by bola škoda si ju nechať utiecť. Poteší herecké duo z Klamného leta 68, kde stvárnili otca a syna. Aj z tohto hľadiska je sledovanie súčasného juhoslovanského filmového klubu na STV 2 zaujímavé, opakovanie hercov, spoznávanie nových režisérov a tém, ktorým sa tamojšia kinematografia zaoberala a snáď ešte zoberá. 70% ()

Machrovic 

všetky recenzie používateľa

SPOILEROIDNÍ HLÁŠKY Z FILMU, KTERÉ SE MI PODAŘILO ZACHYTIT: Vy nejste normální! - Předpis je předpis. // Zkontroloval bych zda mají oddací list. // Vše podle předpisů, ale v autobuse toho nechte. // Ale já jsem nepil. - To by tak scházelo, aby mi tu zpívali i střízliví. // Kdyby vládl pořádek, tihle by nejezdili. // Celé dopoledne a neujeli ani dvacet kilometrů. // Kdo má naspěch může jít pěšky. // Snad nepojedeme s prasaty. - To je mám dát na střechu? - Třeba. // Já už taky věřím! // Švábové patří ke zdi a hned kulku do hlavy! Všem! // Proč plašíš koně? Aby si pospíšil. // Že jím není hanba. - Před kým? - Před náma. - Ale my jsme přišli a díváme se. - (Ale) stejně. // Tati, to bych taky chtěl dělat. - To já taky synku. // Kašel! - Chcípni už! // Že vám není hanba! // Lidi ten most spadne. Věřte tomu. // Není to tak zlé, jak to vypadá. // Měl kapsy plné kamení. // Bože, dojedeme vůbec živí? // Takoví jako já se jen tak neutopí. // Upír jeden všecko zkazí. ()

Divočák 

všetky recenzie používateľa

Roztomilá komedie z prostředí jugoslávského venkova v době těsně před počátkem druhé světové války. Příběh se točí okolo cestujících autobusu do Bělehradu a je vystavěn především na výborně zahraných postavách. Ty představují nejrůznější charakterové typy a stereotypy Jugoslávie své doby a najdeme mezi nimi například dvojici cikánských zpěváků, mladou manželskou dvojici, hrdého otce se synem v armádě, arogantního sběratele lidových pořekadel nebo kněze. Jednotlivé scény poté stojí na kladení postav cestujících do nejrůznějších komických situací a jejich specifických reakcí na ně. Jako intermezza mezi jednotlivými částmi filmu slouží specifický zpěv cikánských zpěváků. ()

Galéria (14)

Zaujímavosti (4)

  • Na motivy scénáře filmu vzniklo i stejnojmenné baletní představení, které mělo v roce 2004 premiéru na scéně Národního divadla v Bělehradě. (skudiblik)
  • Autobus, ve kterém se celý příběh odehrává, je Mercedes-Benz O 3500 z let 1949–1955. Ten filmový má sice komín na střeše, to je ale už předělávka typu „z nouze ctnost“. (sator)

Reklama

Reklama