Ženy a život

Úvodem bych rád poukázal na fakt, že šlo o návštěvu kina asi po 4 letech, v naprosté euforii ze zajištěného hlídání dětí, možnosti rande s vlastní ženou a po dvou sklenkách vína. V sále navíc seděla zřejmě právě cílová skupina, dost možná placená distibutorem za každý projevený smích. Tato podpůrná konstalace vyústila v překvapivou spokojenost s děním (ne už tolik dějem) na plátně namísto očekávaného úprku z kina. Jasně, není to perla české kinematografie, ale nenáročného diváka v podobné situaci zaručeně pobaví. Jen ten soudtrack opravdu dost bolel... 60% (18.05.2022)

Jůhahá, to byla zase sračka. Omluvte mou klačtinu, ale nemohl jsem najít žádný vhodný termín, který by byl podobně výstižný. Někdy dokáže nepodařený snímek alespoň částečně zachránit skvělý soundtrack, ale tady opravdu nebylo z čeho brát. Alespoň lehce mě pobavil Jaromír Nosek v roli Ivana Bartoše, ale zbytek stál za .... nestál za nic. Salvatore v hlavní roli mi přišlo úchvatně nevýrazné i ostatní postavy působily poněkud dementně, ve stejném duchu vyznívaly i dialogy (gratuluji Zitě Marinovové- pro něco takového musíte trpět nějakým talentem) a hřebíkem do rakve byl milovník Jakub Kohák. Já jen nechápu, proč šla do něčeho tak chabého Veronika Freimanová, kterou mám rád, a proto mě mrzí, když ji vidím v něčem podobném. No jo, byl to nepříjemný zážitek, pozitivem je ale ten fakt, že už je to za mnou. / Poučení: Kvalitní právník je k nezaplacení. (30.04.2024)

Mě dostáva, jak když je to český, tak to má lepší hodnocení, než kdyby takovouhle sračku někdo natočil v americe, kde by to hned neslo černou barvu, že točí v usa sračky. Je mi zle z české kinematografie. Je to jak sledovat hromadu sraček, která se tváří, že je co k čemu, přitom je to furt hromada sraček. (19.02.2023)

Ženy a život je dalším klasickým příspěvkem do žánru romantických komedií, která se ani nesnaží být něčím výjimečným. Příběh tedy do žánru nepřináší absolutně nic nového, drží se osvědčených postupů a nápadů, o to víc mohli zazářit samotní herci, na kterých celý snímek stojí a padá. Z hlavních představitelů mě nejvíce bavily Aneta Krejčíková a Eva Burešová, ostatní byli snesitelní, nesedl mi jen Jakub Kohák, jehož role mi po celou dobu neskutečným způsobem lezla na nervy. Humoru mohlo být tradičně mnohem víc, i tak jsem se ale překvapivě dobře bavil. Ději lze jednoznačně přičíst k dobru svižné tempo, krátká stopáž, relativně slušné řemeslné zpracování, fajn soundtrack a v neposlední řadě také velice příjemná atmosféra, což u těchto filmů nebývá vůbec pravidlem. Bál jsem se toho jako čert kříže, nakonec jsem ale byl vcelku mile překvapen. Nechce se mi tomu věřit, ale musím to napsat. Snímek Ženy a život se mi docela líbil. Jak zpívá karvinská Doga: „jsem trochu divnej“. 5/10. (12.02.2023)

Je otázka, jestli je strašnější hudba Olgy Lounové (o jejím hraní nemluvě, a proboha kde vzala česká média tu odvahu psát o ní jako o krásce? Je to možná milá holka, ale pohledná není ani trochu), nebo film Petra Zahrádky. Takže pozitiva: Eva Burešová je pěkná, u Anety jsme aspoň mohli zavzpomínat na Poupata, Lábus je miloučkej a filmové kulisy městečka u řeky se tentokrát povedly. Tím končíme, ostatní je do šrotu. Odpad byl ve vzduchu, ale bohužel existují ještě horší filmy. Na druhou stranu, naštěstí v nich nehraje pornoprincezna "vždyť toho tolik zase nenatočila" Achmajerová. (11.07.2023)