Iveta

´Zrodila se hvězda´ (2018) ryze po česku v třídílné minisérii, která spíše evokuje k množnému číslu. Ano, motto ´zrodily se hvězdy´ je daleko přesnější. Příběh sice nahlíží na počátky pěvecké kariéry Ivety Bartošové, ale když do děje hodně brzy vstupuje její pěvecký partner Petr Sepeši, už to rázem není jen o ní. Navíc ve druhé a třetí části jakoby bylo právě Petrovi dáno daleko více prostoru. S Ivetou jen kratičká etuda z dětství a potom už v tom jsou oba. Samotný závěr, s o něco starší Ivetou, už je spíše navíc jen jako lákadlo na případné další pokračování. Příběh tedy popisuje Ivetinu kariéru s Petrem Sepešim, což je pochopitelné, ale chtě nechtě, seriál tak prostě není jen o ní. Skutečně se to mělo jmenovat ´Iveta a Petr´ Příběh se veze ve značné jednoduchosti a stále jde ve všem ihned k věci. Nějaké vedlejší motivy navíc by nejen nebyly na škodu, ale hodně by děj povznesli. Ta ohromná přímočarost tomu všemu dost škodí. Dramatičnost pokulhává, zato v emocích se hodně tlačí na pilu, což tomu jako celku také moc nepřidává. Na škodu je také vůle udělat z Patra Sepešiho jen vyloženého sígra, který Ivetu neustále kárá kvůli dokonalosti všeho, zatímco on samotný kazí kde co. Jeho druhá stránka věci, kdy se o Ivetu staral v nejtěžších chvílích, je vynechána. Záměrně, protože se to k jeho charakteru nehodí? To mu spíše ubližuje. A scéna s jeho smrtí, co tomu předcházelo a co se dělo později, vlivem toho jaksi postrádá logiku. Tvůrce lze pochválit za vymanutí se sexuální scény Ivety a Patra. Jasně že tu je, ale jen jako mírný dějový doplněk bez oplzlostí a erotiky, jak je jinak u českých tvůrců zvykem. Minisérie neurazí, ale ani nenadchne. Nostalgická vizuální stránka je dokonalá, emoce tak silné, že může po divácké stránce i zasáhnout, chytlavé písničky mnohé připomenou, ale to je asi tak všechno. Má to až moc přílišnou televiznost. Hodně tomu chybí, ale ke vzpomínce na Ivetu Bartošovou snad postačí. (26.05.2022)

První část minisérie pojednává o samém počátku pěvecké kariéry, tedy jednoduše řečeno, jak to všechno začalo. A je to příběh svým způsobem krásný a dojemně emoční, ale až moc jednoduchý. Scénář je napsán tak, že z toho viditelně tkví snaha se vyvarovat kýče. Například pěvecká soutěž v Jihlavě. Jak Iveta dopadla je sice známo, takže čtvrtá skutečně byla, ale i bez znalosti dané reality by v seriálu tak, jak je to tvůrčně podané, výš být prostě nemohla. Ano, byl by to prostě kýč. A takových příkladů je víc. Petr Sepeši vstupuje do příběhu zbytečně moc brzy. Předtím měl být dán Ivetě daleko větší prostor. Scéna vystoupení Ivety se ale jinak povedla  a písnička po divácké stránce skutečně pohladí. Nabídka spolupráce s Petrem a odmítnutí Ivetiným otcem kvůli její křehké povaze mělo vyznít více dramaticky a snad i k větší nenávisti k otci, i když to myslí dobře. První část nevyzněla nejhůře, ale bohužel je tak přímočaře jednoduchý, že vede k předvídatelnosti. A to je chyba. (26.05.2022)

Drsný charakter Petra Sepešiho a křehká duše Ivety Bartošové. Šoubyznys začíná. Krásný nostalgický vizuální obraz tomu dává patřičnou dokonalost. Děj se především točí kolem první písně pod názvem ´Knoflíky lásky´ a svým způsobem natáčení prvního videoklipu, který vznikl z přímého televizního vysílání. Tady je potřeba pochválit tvůrce za snahu o naprostou dokonalost. Onen videoklip je téměř jak přes kopírák. Ano, téměř, neboť dvě nesrovnalosti přeci jen viditelné jsou. Stačí porovnat obě scény a každý je musí na první pohled odhalit. Příběh jasně dává najevo těžké začátky, ale zamrzí projevený charakter Petra. Udělat z něj sígra v rámci dramatizace prostě nefunguje. Zato emoční scény s Ivetou naopak fungují až moc. (26.05.2022)

Od třetího dílu se očekávalo nejvíce, ale spíše dochází ke zklamání. Petr Sepeši stále jen sígr vidící úspěch kariéry jen u sebe, kvůli čemuž Ivetu spíše zneužívá a ona, jakoby to vytušila, se snaží prosazovat sama za sebe. Moralizační, byť jemná, facka Petrovi od Ladislava Štaidla jakoby byla prostě nutná. Na konci scény sice Iveta Ladislavovi řekne že to přehnal, ale celou dobu jakoby si myslela, že to Petrovi patří. Největší zklamání přináší samotný závěr, tedy dějství o skonu Petra. Po emoční stránce sice paráda, přičemž se určitě někomu z diváků podaří i ukápnout slzu, ale po informační stránce událostí před Petrovou tragickou smrtí to prostě vyznívá divně. Petr byl na Ivetu jako pes kvůli dokonalosti všeho, sám kazil co se dalo, Iveta si na vystoupení dovolila zazpívat písničku sólo, aniž by o tom Petr předem věděl, načež ve vzteku jede v prudkém dešti vstříc své smrti a Ivetu jeho smrt tak zasáhne, že se stáhne do ústraní? Ne, tohle prostě věrohodné není. Měly být použity alespoň události kolem těžké Ivetiny angíny během připravovaného turné v Sovětském svazu, kdy Petr odmítl vystupovat bez ní, aby se mohl o ní postarat. To už by na věrohodnosti hodně přidalo. Jenomže ono se to nehodí, když je tady za sígra. Škoda. (26.05.2022)