Iveta

Nevím, zda budou následovat další díly, protože jestli tohle měl být konec, tak to je jako zaplést se s Pomejem, Macurou, Martuccim a Rychtářem dohromady. Každopádně svou recenzi píši po zhlédnutí třetí epizody (Snad nám to vyjde). Pohádka o tom jak princezna Diana československého potažmo českého popu o iluze a nevinnost přišla, která víc něž samotnou Bartošovou, znázorňuje obraz toho druhého červenajícího se jelimánka. Oceňuji především zdařilou retro vizuální stránku, stylizaci do postav (především Brzobohatý a Vodochodský), nebo absenci některých elementů, které by dost možná rušili vyprávění. Ale tady asi s pozitivy končíme. Jinak jde o filmařsky ne úplně dotaženou telenovelu s několika totálními fuck upy, nepřesnostmi, zbytečným balastem okolo a viditelnou absencí větší invence některých profesí. Promo lákalo na něco, co nakonec jenom nesměle nakouklo. (20.06.2023)

Kola pop and rollu se točí dál. Devadesátky skýtají neomezené možnosti. Teta Iveta je na vrcholu, „Jelimánka“ střída „král Jelimán“ (opět přesvědčivý Brzobohatý), nejmladší z rodu Hrušínkých (Hes taky vynikající) není tím dnešním Hrušínským, Artur má ještě váhu vhodnou k jeho věku, starej Bartoš si rád dá i do druhé nohy, Ivana si nechá říkat Viana a Michal Samir se v tom po filmařské stránce plácá, stejně jako v první sérii. Především když bezstarostnou Svatbu upíru vystřídal psychedelický únos, začínal jsem mít obavy, zda se Ivetiny problémy s hlavou nepřenesly i na samotné filmaře. Každou další epizodou nabývám víc a víc dojmu, že v jiných rukou by tahle těžko uvěřitelná story zahrála víc muziky. (12.07.2023)