Iveta

Tuzemská odpověď na francouzské fantasy dobrodružství Arthur a Minimojové pracovně nazvaná Artur a mimoňové je u konce. Ve společnosti bývalé princezny českého popu jsme strávili téměř devět hodin, během kterých mne scénárista a režisér Michal Samir nedokázal přesvědčit, že tuto sérii bylo třeba natočit a když ano, tak že toho měl zhostit právě on. Samir si občas si ulétával mimo naši realitu, občas nevěděl o co se opřít a občas nás nechává jenom pozorovat prázdný rám. Jestli se něco vyloženě povedlo, tak to je navození nostalgické retro atmosféry (především v první sérii) a stylizace současných herců do postav, které lemovaly zpěvaččin tragicky ukončený život. Na druhou stranu vyloženým úletem byla pasáž kolem Ivetina únosu bojovníkem proti mimozemským útokům Romanem Třískou, to byla těžká halucinace. Suma sumárum, životopisné drama je již natočené i odvysílané, přes to nejde vlak. Vyložené devadesátéosmé místo ve Zlatém slavíku to nebylo i když se nemůžu zbavit dojmu, že takováto horská dráha by si zasloužila víc namazat kolečka. (06.06.2024)

Nevím, zda budou následovat další díly, protože jestli tohle měl být konec, tak to je jako zaplést se s Pomejem, Macurou, Martuccim a Rychtářem dohromady. Každopádně svou recenzi píši po zhlédnutí třetí epizody (Snad nám to vyjde). Pohádka o tom jak princezna Diana československého potažmo českého popu o iluze a nevinnost přišla, která víc něž samotnou Bartošovou, znázorňuje obraz toho druhého červenajícího se jelimánka. Oceňuji především zdařilou retro vizuální stránku, stylizaci do postav (především Brzobohatý a Vodochodský), nebo absenci některých elementů, které by dost možná rušili vyprávění. Ale tady asi s pozitivy končíme. Jinak jde o filmařsky ne úplně dotaženou telenovelu s několika totálními fuck upy, nepřesnostmi, zbytečným balastem okolo a viditelnou absencí větší invence některých profesí. Promo lákalo na něco, co nakonec jenom nesměle nakouklo. (20.06.2023)

Kola pop and rollu se točí dál. Devadesátky skýtají neomezené možnosti. Teta Iveta je na vrcholu, „Jelimánka“ střída „král Jelimán“ (opět přesvědčivý Brzobohatý), nejmladší z rodu Hrušínkých (Hes taky vynikající) není tím dnešním Hrušínským, Artur má ještě váhu vhodnou k jeho věku, starej Bartoš si rád dá i do druhé nohy, Ivana si nechá říkat Viana a Michal Samir se v tom po filmařské stránce plácá, stejně jako v první sérii. Především když bezstarostnou Svatbu upíru vystřídal psychedelický únos, začínal jsem mít obavy, zda se Ivetiny problémy s hlavou nepřenesly i na samotné filmaře. Každou další epizodou nabývám víc a víc dojmu, že v jiných rukou by tahle těžko uvěřitelná story zahrála víc muziky. (12.07.2023)

„Je ráno, je ráno. Nohama stíráš Ivetu na kolejích“ Tichá píseň dozněla, a ačkoliv se si nejsem jist, zda třetí řada dala odpovědi na všechny otázky, považuji ji za rozhodně zdařilejší, než druhou. Fialová zvládla chátrající Bartošovou na jedničku a stylizace Prachaře do Rychtáře nebo Krajča do Macury si nic nezadala Brzobohatého Štaidlem. Bohužel si však nemohu pomoci, ale přijde mi, že Samir tápal v tom, na které události se zaměřit a které z bohaté poslední třetiny zpěvaččina života úplně vynechat a taky jak se vypořádat s posledními chvílemi jejího života. Každopádně tenhle vlak už se nedá vrátit zpátky do stanice a tak už snad jenom, odpočívejte v pokoji, Iveto a tobě Arture hodně štěstí do života. (06.06.2024)

Teta Iveta is back. Jelimánci se dosmáli - Štaidl dělá bububu schovaný za rohem - Csino, Podhůrský nebo Pomeje nebyli do hry pozváni vůbec – Artura mají ekologičtí aktivisté problém zatáhnout z pláže zpátky do moře – Novotný v Litomyšli přišel do Šišlavé ulice – starej Bartoš skončil s pitím i životem -  Tříska úspěšně ustál mimozemskou invazi a Michal Samir se nás snaží marně přesvědčit, že má opratě pevně v rukou. Každopádně nebudeme hodnotit den před večerem a necháme Ivetu dojít až na nádraží, aby jí náhodou neujel vlak. (29.05.2024)

„Josef Rychtář na scénu……Josef Rychtář na scénu…..opakuji, Josef Rychtář na plac….a vezměte s sebou pana Macuru a nějakou lahvinku“ (31.05.2024)