Střepy

Střepy, střípky, komorní drama od předčasně zemřelého (ve 45) rumunského (narození) Němce (adopce), herce a režiséra, Lupu Picka. Skutečný němý film, ve kterém se objeví jen dva titulky - iniciační a finální / zpráva převedená z morzeovky o příjezdu železničního inspektora a provolání "Ich bin ein Mörder (jsem vrah)". Pickův němý "Kammerspiel", místy až pantomima, se tedy snaží vyjádřit vše gestem, ať už je jakkoli přehnané, přebujelé, přetažené... (při mnohém pohledu na kroutící se a vzdychající ženy, jsem si vzpomněl na slavnou gesti-kulaci-reci-taci Vlasty Buriana "kudlanky nábožné a můry mátožné"...) . No, jo, jsem to ale "povaha ťunčí". Pozn: Na počátku německé kinematografie byly zřetelné dvě tendence: Psychologizující komorní drama a expresivně pojatá hrůza. Za hlavního představitele tehdejší kultury nyní jasně (d)oceňujeme expresivní pohled na svět; nejen ve filmu, ale i v grafice a malbě. (25.10.2017)

Jeden ze zásadních filmů německého filmového stylu Kammerspiel (film komorního dramatu). Název pochází od divadla Kammerspiel (1906), které založil Max Reinhardt. Filmů není mnoho, ale většina jich je dosti významných. Na rozdíl od expresionismu využívá kammerspiel méně dekorací, herectví je realističtější a více užívá psychologii postav. Je zde také absence nebo naprostá minimalizace mezititulků (příběh předveden srozumitelným způsobem). Filmy mají většinou špatné konce (vražda, sebevražda) a jsou to komorní dramata zaměřující se na vnitřek postav. (09.11.2017)

Děj se odehrává v zimě, v domku železničního zřízence, kde žije on, jeho žena a dcera. Na několik dnů se u nich ubytuje inspektor, který se chová hrubiánsky a svede dceru. Když to zřízenec zjistí, uškrtí ho. Jde k vlaku a gestikulací, točením světlem do kruhu je přivolá a řekne "Já jsem vrah"...Údajně první kammerspiel.(max.70%) (12.02.2023)