Labyrint

Předně nutno podotknout, že je to pohádka. Ale pozor, nikoli pohádka pro dospělé, takže srovnání s Barbarem Connanem či Temným krystalem (jak je poukazováno v některých komentářích) je trochu přehnané. Jinak je to standard, který nikoho neurazí a naopak nadchne geniálními postavičkami, do kterých stoprocentně musel mluvit i Terry Jones, protože mi nikdo nevymluví, že ty ruky před hladomornou nebyly jeho nápad. Terry Jones se v každém případě postaral o scénář, do kterého také vtiskl svůj rukopis, takže jsem se opravdu několikrát i hodně dobře zasmál u lehce "montypajtnovských" gagů. Potěší samozřejmě roztomilá Jennifer Connelly a melodické "poprockové" melodie Davida Bowieho s dokonale infantilními texty, takže je to stravitelná zábava i pro starší diváky. Časem sice zestárla, ale masky, humor a melodie jsou nesmrtelné. [leden 2006] (26.01.2006)

Klasika mého dětství, kterou jsem opravdu hltal a v předškolním věku zhlédl snad 1000x. Na tu dobu naprosto dokonalé triky a celý ten fantasy svět je tak pohádkový a přitom reálný. Samozřejmě bez skvělých hereckých výkonů (a hudby!) Davida Bowieho a Jennefer Connelly by to nebylo ono. Opravdu máloco bych tomu vytknul. Na 5 hvězdiček si nejsem jistý, jestli to objektivně má, ale ten vztah k tomuto filmu mám tak silný, že nemůžu jinak. (19.05.2011)

Na první pohled "zastaralé" fantasy, které naše zhýčkané oči digitálními efekty nemusí na první pohled uchvátit, je protkáno záhadným kouzlem levitujícím kolem magického Davida Bowieho. Celá tato záhadná aura, za kterou se jisto jistě nezasloužil pouze Bowie, je právě to něco těžko definovatelné, co chybí spoustě aktuální fantasy produkce. Kouzelně pohádkový příběh plný dobrodružství se může pyšně rovnat Nekonečnému příběhu. (25.03.2016)

Tak nakonec celkem nic moc. Jim Henson se určitě vyřádil, ale příběh trošku pokulhává...přitom z myšlenky sobecké holky, co si musí projít peklem, aby pochopila, že není ta nejdůležitější, by se dalo vykřesat víc. Tragický je ovšem Bowie, který je herecké prkno, ale může se tu předvádět v upnutých kalhotech. (28.11.2017)

Hned v úvodu si můžeme vychutnat Bowieho muziku. Po chvíli se v záběru objeví mladička Jennifer Connelly citující verše. Dívka žije ve vlastním světě pohádek. Cítí se nepochopená vlastními rodiči, protože rodiče věnují veškerou svou pozornost malému Tobymu. Sarah si přeje jedinou věc, aby si skřítkové odnesli Tobyho pryč. Nebyla na své přání opatrná a vyřkla ho na hlas. Přání se vyplnilo. Malého chlapce si skutečně skřítkové odnesli do pohádkové země. Skřítkové začali řádit po celém domě. Řádění skřítků překazil až jejich král Jareth, kterého hrál David Bowie. Toby je ukryt na jeho hradě. Sarah chce Tobyho získat zpět. Má na to však 13 hodin. Čas, jak všichni víme, je velmi neúprosný. Sarah musí projít labyrintem, jinak z jejího malého brášky bude další skřítek. Na své strastiplné cestě se setká s nejrůznějšími bytostmi. Doprovází jí skřítek, kterému dala na oplátku náramek z umělé hmoty. Nezbávalo ji proto nic jiného, než skřítkovi uvěřit, že jí pomůže najít správnou cestu. Málem spadli i do bažiny věčného smradu. Tam se stačí jen z lehka namočit a smrdíte po zbytek svého života. Tobyho nakonec vysvobodila. Při sledování Labyrintu jsem si vzpomněla na další osmdesátkový skvost, mám na mysli Nekonečný příběh. Škoda, že jsem tenhle pohádkový příběh neviděla jako dítě. Určitě bych na něj měla nostalgické vzpomínky, které by mě hřály u srdce. Hudba Davida Bowieho byla příjemná, hodila se sem akorát, stejně jako sám zpěvák, protože on je také bytost z jiného světa, která do takových pohádek patří. (16.11.2009)