Réžia:
Luis BuñuelKamera:
Edmond RichardHrajú:
Fernando Rey, Paul Frankeur, Delphine Seyrig, Bulle Ogier, Stéphane Audran, Jean-Pierre Cassel, Milena Vukotic, Claude Piéplu, Michel Piccoli (viac)Obsahy(2)
Skupina priateľov z vyššej spoločnosti by rada zasadla k spoločnej večeri, ale ich zámer sa ukáže byť nesplniteľným. V jeho realizácii im totiž bránia stále bizarnejšie udalosti. Groteskná zápletka je pre Buňuela priestorom pre rozohratie pre neho typickej zlomyseľnej no zároveň humornej analýzy pokrytectva a povrchnosti vyššej spoločnosti. (RTVS)
(viac)Videá (7)
Recenzie (191)
Umelecký film s dejom v snoch postáv, ktorý mal byť zrejme výsmechom z buržoázie. Mám rád filmy proti súčasným režimom a spoločnosti, ak pravdivo a trefne poukazujú na problémy spoločnosti, no nemám rád tie, kde cítiť nenávisť voči niekomu a proste je to len výsmech niekoho absurdnosťami, ktoré prakticky na nič trefne nepoukážu. Neoslovilo ma to s tou nemožnosťou zasadnúť k jedlu, zabitie kňazom vraha jeho rodiny, dialógy mi vtipné nepripadali, melancholickosť tam možno z časti bola, no celé si to išlo v mimoriadne nudnom tempe a príbehu a navyše nemám ten pocit, že by to nejako výrazne poodhalilo pózy ľudí, ich pokrytectvo. Prišlo mi to ako taká staršia nahnevaná produkcia na ľudí, ktorí by si zaslúžili poriadne naložiť. ()
Originalita se jistě upřít nedá, ovšem to je tak nějak vše, co mohu ocenit. Trochu víc mě zaujaly postavy Excelence z Mirandy a biskupa zahradníka a sem tam nějaká ta absurdnost. Samozřejmě je tu varianta mého neproniknutí pořádně pod povrch. Ten koncept se ale poněkud vyčerpal - lépe řečeno mě vyčerpal. ()
Další z filmů, který pro mne nepřežil tok času. Od počátku sedmdesátých let právě žánr absurdní komedie nabral ve svém rozvoji neuvěřitelnou dynamiku a jeho vývoj mě zanechal u dohohle dílka v hodně rozpačitém rozpoložení. Strašně moc jsem se pokoušel hrát Buňuelovu hru s sebou, ale nemohu si pomoci - ta tolik vyzdvihovaná neuchopitelnost, snovost a jemnost jeho humoru je podle mne jen vynucena absencí větší naléhavosti a přesvědčivosti. Jako kdyby někdo vzal pořádný surrealistický zářez z let nedávno minulých a pro diváky ohrožené infarktem udělal ultralight verzi...Někdo tenhle film přirovnával k Monty Pythonům... ale kdeže... ()
S panem Buňuelem mám komplikovaný vztah - od odmítnutí (Zapomenutí) přes průměr (Andaluský pes) po lehký nadprůměr (Viridiana, Tristana). Jsem proto rád, že v Buržoazii jsem našel novou kategorii: nadšení. Atmosféra filmu je vynikající. Nenávaznost a absurdita, která by mě možná v jiném případě rozčílila, mě tady velmi pobavila (postavy, které v nejnevhodnějších situacích vypráví svůj sen, a pak se ve filmu už nikdy neobjeví apod.). Buňuel vytvořil surrealistické dílo, které má rysy béčkového filmu (podivné střihy, nelogické jednání postav), přesto je to nepochybně umělecký film; narozdíl od béček to není hloupé, ale roztomilé (konkrétně mám na mysli zobrazení buržoazie jakožto neustále cupitajících směšných paňáců). Taky si myslím, že režisér musel znát hry Eugéna Ionesca, hlavně Plešatou zpěvačku. Některé pasáže jsou skoro jako okopírované (,,Přijeli jsme pozdě. Potkali jsme cestou 150 - 200 cyklistů!") ()
Přestože jsem surrealista tělem i duší a přestože mám Luise Bunuela moc rád, tak mi Nenápadný půvab buržoazie příliš nesedl. Neustále jsem měl pocit, že Bunuel je zde ve své surrealistické fantazii mnohem umírněnější než ve svých starších filmech a snad i to je důvod, proč zrovna tenhle snímek získal Oscara. Stejně tak obrazově je na můj vkus až příliš "nenápadný". Snad až na dvě nebo tři scény mi tohle nic nedalo a tak nějak jsem se apaticky pronudil až do konce (i když závěrečná scénka s masem pod stolem byla výborná :). V porovnání například s Viridianou musím hodnotit pouze průměrně. ()
Galéria (77)
Zaujímavosti (12)
- Pro film bylo napsáno pět odlišných verzí scénáře. (froston)
- Dátum, v ktorý Don Rafael povedal, že má narodeniny, 22. február, je zároveň narodeninami režiséra Luisa Buñuela. (Bilkiz)
Reklama