Jesus Christ Superstar

Pokud vám Ježíš připadá ve filmu jako namyšlený frajírek, apoštolové jako banda agresivních gaunerů a další postavy dojíždějící akorát na sešněrovanost vůči televizní insenaci, je přece jen něco špatně. Teda přiznám se, že nejsem křesťan, ale jestli i mně připadá tenhle film jako výsměch proti křesťanství, přece jen to něco znamená. Alespoň že I Don't Know How To Love Him a představitelka Magdalény za něco stála... (21.01.2010)

Jako velký fanda tohoto muzikálu ve všech podobách jsem si pustila obě verze, jak tu starou, tak tu novou. Vím, že mě za to fanoušci Teda Neelyeho budou nenávidět, ale tato verze je mnohem lepší, než ta stará. Možná mě více oslovilo právě nadstandartně nové pojetí, ale jsem z tého verze unešena (Samozřejmě, pokud přskočíme Getseman, který je, snad kromě naší české verze se Střihavkou, všude zpíván tak trochu přitepleně hevíkovských ječákem, což není úplně můj styl, takže panu Glenu Carterovi nemusí být líto, že si nezískal mé sympatie, protože je nemá ani Ted Neeley.). Skvělá kamera, se kterou si vážně ve filmu hrají, což se o staré verzi říct nedá. Tam je většinou kamera statická a nebo velice nemotorná. Nápad, kdy Kaifášovi pomocníci sledují Ježíše skrytými kamerami je fakt famózní a promítání Ježíšovy popravy na velkokapacitní plátno rozhodně přidá písní Superstar dynamiku, která v nudné verzi v amfiteátru z roku 1973 vážně chybí. ve staré verzi obsadili do role Máří Magdalény Yvonne Elliman, které bych nevěřila bývalou prostitutku, ani kdyby obšťastňovala jen slepé starce. Krom toho má nepříjemný táhlý hlas a velmi nepřirozeně frázuje. Tady Maří hraje Renee Castle, jejíž jemně černošský soprán krásně dokresluje atmosféru. Jazzová verze Herodové písně, kdy za ním svítí a bliká podle starých kabaretních stylů jeho jméno je vtipná. Škoda jen, že Rik Mayall moc neumí zpívat, toho bych vyměnila...a nakonec absolutně famozní pojetí Jidáše v roli Jérôma Pradona. Než jsem poprvé viděla Ježíše a znala jsem jen nazpaměť všechny písničky, představovala jsem si ho v muzikálu právě takhle. Možná proto mě verze z roku 1973 tolik zklamala. Je to jako, když čtete knížku, kterou vám potom blbě zfilmují. Tak nějak jsem si připadala. Jen ještě spojit jeho vzhled, šarm a kostým s nezapomenutelným a podle mě nejvíce sexy hlasem v české sféře Dana Bárty a neměla bych na toto jedinou výtku. Snad jen poslední chvála: Super Šimon Zélótes :-) (19.07.2012)

V zásadě jediné mínus je Jidáš, který prostě na Carla Andersona z verze z roku 1973 nemá. Hudební i filmové zpracování je mi ale mnohem bližší. Farizejci ukazující si fotky a videozáznamy Ježíše nemají chybičku a podstatně temnější atmosféra sluší podle mě tématu daleko víc. Zajímavé je, že i Andrew Lloyd Webber preferuje tuto novější inscenaci před tou starší. (14.03.2006)

Muzikál Jesus Christ Superstar je vůbec nejlepší muzikál jaký kdy vznikl. Prvnímu filmovévmu zpracování z roku 1973 chybí k dokonalosti snad jen přítomnost Iana Gillana z Deep Purple, který se objevil na desce. Tato verze je plná rozporů. Na jedné straně zatraceně příšerné scény s apoštoly (Při pohledu na ty nagelovaný hezounky oblečený v nátělníkách, jak se navzájem přihřátě objímají a hladí se mi skoro chtělo zvracet - nic proti homosexuálům, ale tohleto sem prostě nepatřilo), vojáci, kteří vypadají jako Darth Vader se struhadlem na obličeji a pilát stylizovaný coby důstojník gestapa (patřičné insignie samozřejmě chybí), a nesympatický plešatý fantomas Anáš. Na druhé straně se zde však objevují kvalitní pěvecké výkony, skvěle zvládnutá postava sympaťáka Jidáše v kožené bundě, který jako jediný stojí nohama na zemi a je schopen dívat se na věci s nadhledem, a plno hodně silných scén (Pilátův soud, sundávání z kříže, Jidášova sebevražda nebo cesta Ježíše ze zahrady Gethsemanské před kněží - ten hororvý dav mužů s černými klobouky a žen zahalených v černých kápích a s baterkama v rukou si nešlo neužívat). Klady nakonec převážily nad zápory, i když se apoštolové z Modré ústřice vytrvale snažili svým příšerným zjevem a vytrvalým projevováním lásky k bližnímu svému o opak. (25.07.2008)

Dlouho jsem to považoval za strašnou šaškárnu. Mojžíšovo přikázání říká: NEZOBRAZÍŠ. A od jisté doby se zobrazuje co - bůh (dává se mu lidská podoba), Ježíš (sám nic nenapsal, asi věděl proč...), a lidi z často komerčních pohnutek dělají hry, muzikály, filmy atd. Dlouho jsem to tak bral, dneska taky, když se nad tím zamyslím, jen už je mi to jedno. Inu každý je své duše strůjcem. (27.07.2010)