Kým sa skončí táto noc

Noční bar kdesi ve Vysokých Tatrách jako jeviště, na kterém snad každý z hostů sehrává svou představu o vlastním životě za ideálních podmínek. Z jejich výstupů se přitom tkají dramata, která přesahují hranice této scény, a nejde jen o to, že tváře pod nasazenými maskami puchnou zítřejšími slzami. Více než nejrůznější nedorozumění zakládají trapnost těchto vysněných chvil improvizované dialogy, které zrádně obnažují to nejintimnější – jazyk. Hosté-herci (a vlastně i herci-hosté) úporně navazují dialogy, aby se horkými chvilkami probojovali do posledních vteřin noci, do samého svítání. Na jeho konci pak musí přijít velkorysé gesto – se zákonitostí, která je vlastní každé tragédii. (27.12.2022)

Je až nepochopitelné, jak se v šedesátých létech umně, s lehkostí a s obrovskou grácií po všech filmařských stránkách točily bijáky, s porovnáním s dnešními "výtvory." Jeden večer v jednom baru a s příběhem je vystaráno. Herci při svých dialozích dostali naprostou volnost a proto jejich vyjadřování je absolutně živočišné, nestrojené a věrohodné. Vše působí živě i díky kameře Vincenta Rosince, který herce zabíral více kamerami a z různých úhlů. Já tak byl vtažen přímo do děje a měl jsem pocit, jako bych v tom baru Družba byl také a užíval si života jako většina tohoto výstředního osazenstva. To je prostě paráda a jedinečnost těchto snímků. Dnešní filmující frajírci by se měli podle těchto unikátů učit. Omladinu zahráli začínající herci Marian Labuda, Stano Dančiak, Jana Gýrová a Jitka Zelenohorská. Chlapíka na baru, který platil každému, koho si vybral a pak hrál na trubku, mistrně a s přehledem zaválel Július Pántík, z jeho výkonu jsem neměl slov a jak propil všechny výplaty svým zaměstnanců a posléze na sebe zavolal policajty, to jsem šel do kolen. Peter Solan mě se svým filmem opět potvrdil pravidlo, že Zlatá Šedesátá byly nejlepší léta pro československou filmovou školu. (03.12.2018)

Už z názvu filmu je nám jasné, že film bude situovaný do určitého prostredia a do krátkeho časového úseku. Dej sa odohráva v nočnom podniku Družba, začína sa otvorením a končí záverečnou tesne nadránom. Ja som si z celého kolektívu baru vybral bývalého majora anglického odboja Holuba, ktorý aktívne bojoval v Severnej Európe v bitke o Tobruk. Tu na vojne niečo znamenal. Ale po skončení vojny, predovšetkým po nastolení komunistickej diktatúry, bol význam západného odboja nie len podceňovaný, jeho účastníci neboli po zásluhe odmenení, ale naopak boli perzekuovaní. Nakoniec ho vyhodili z armády a tieto neuznania ho priviedli k alkoholizmu. Do partie v baru, sa dostal spoločne s manželkou v deň svadby ich syna. Tak ako vždy v spoločnosti sa opil a tak si ho sekera manželka zobrala domov so slovami, „Takú vojnu budeš mať, pri Tobruku vám tak horúco nebolo“ Tento film je majstrovským zobrazením ľudskej psychológie a zaujímavosťou tohto filmu je, že scenár bol iba príbehom a herci si jednotlivé pasáže filmu dotvárali sami, film neuzatvára dej a ponecháva ho aj naďalej otvorený. (17.07.2016)

Výstižný portrét doby a jejích slovenských souputníků. Zaujal mě charismatický 23letý Stano Dančiak, 21letý Marián Labuda s pro něj typickou postavou, tehdejší partnerka Waldemara Matušky 19letá Jitka Zelenohorská (bondýnka z dvojice) se zajímavými životními osudy (viz životopis) i příjemná 23letá Jana Gýrová (tmavovláska z dvojice). (03.03.2015)

Slovenská konverzačka, ktorá sa nehrá na Ameriku, aj keď je zasadená do luxusnej tatranskej reštiky. Pôsobí prirodzene a pritom zobrazuje určitú nevšednosť autonómneho územia jedného večera v alkoholovom opojení. Snaživý Labuda, frajerský Dančiak, krehká Zelenohorská a pekelne presvedčivý Pántik na tom majú obdobný podiel ako skvelá réžia a scenár, ktorý údajne sprevádzala ich improvizácia. (06.01.2018)