Kráska dňa

Jakmile někde hraje Catherine Deneuve, tak je to v podstatě záruka kvality, protože ona je prostě neskutečná herečka, i když je pravda, že ji Polanski a v tomhle případě Buñuel využili trochu monotónně a ona je místy taková opakující se. Je ale zřejmé, že je to pro potřeby filmu, který má úžasně absurdní okamžiky, které jen podtrhávají smysl celého příběhu, který překvapí už úvodní scénou. (12.06.2015)

No nádhera, teda až na ty sny, to si tvůrci mohli odpustit.... i když vlastně ne, pomáhali dokreslovat myšlenky hlavní hrdinky. A propo hlavní hrdinka, to je dálší nádhera, první dáma francouzského filmu madame Catherine Deneuve je naprostá a totální kráska dne, pro mě teda i následující noci, protože opravdu do ní se nejde nezamilovat. Žádný film mě neukazál tak upřimně intimní stránku ženské osbnosti jako Kráska dne a velkou zásluhu na tom má právě Catherine, protože ona se na tuhle roli hodila i po fyzické stránce, teď nemyslím její půvab, ale celek, protože díky své postavě působí hrozně křehce a zranitelně a to jen zvýrazňuje její vnitřní utrpení a rozpolcenost. Vynikajcí biják. Je jen škoda, že ČT nezopakuje svůj hodně dávný tah, kdy každý čtvrtek po dobu snad dvou měsíců dávali jednu "buňělovku" za druhou, tenkrát jsem byl ještě příliš mlád než aby do mě jeho filmy dokázaly vstoupit s takovou silou jako právě včera Kráska dne. (07.02.2012)

Kostra filmu vychází z románu Josepha Kessela z roku 1928. Opravdu jenom kostra a jména. Tento film je ale o něčem úplně jiném. Luis Buñuel útočí s gustem, požitkem a bez milosti na další svátost, jíž měl za pouhou instituci - na manželství, které podle něj nedokáže plnit svou roli a Séverine se ke svému manželovi může přiblíž pouze pomocí nevěry a vymanění, odpoutání, osvobození či jenom "vyvětrání"(?) své bohaté sexulity. Samozřejmě se ale nejedná o nic laciného, nýbrž o vrstevnatý, mnohoznačný, inteligentní a analytický pohled do duše vznešené kurvy z nutnosti ducha - kurva - toť žena - toť nic špatného. Alespoň takhle to snad myslel Buñuel. Nesouhlasím, zdráhám se souhlasit, bojím se souhlasit! (10.06.2005)

Spiklenci slasti Luise Buñuela. Jan Švankmajer je ale dokázal natočit líp... Zajímavé také je, jak se Buñuel snaží vystupovat proti společenským konvencím, ale dobový úzus mu nedovolí v takhle vyhraněně otevřeném snímku ukázat byť jediné ženské ňadro, vše končí u dámského spodního prádla či odhalených ženských zad... (06.02.2012)

Buñuelove vzťahové štúdie sú vskutku úchvatné a jedinečné. U tohto režiséra sa mi páči, že nič nenecháva na náhodu a vždy sa snaží ísť až na kosť problému, k čomu mu samozrejme slúži najmä brilantné charakterové vykreslenie postáv. V tomto prípade sa mi však zdá, že sa tu mierne odklonil od bežnej schémy skúmania vzťahu, a že sa viac zameral na psychológiu jedinca, konkrétne na ženu, ktorá si navonok žije spokojným životom, no vo vnútri je prázdna ako taká opustená vlčica. Čo sa týka jednotlivých nelineárnych vsuviek vo filme - útržky snov a predstáv, nevadili mi, a miestami pekne dopĺňali hlavnú os príbehu. Záver som si predstavoval trochu inak, no ale zas nemôžeme mať všetko, však? Nadpriemer. 75/100 (11.10.2017)