Kráska dňa

Patrně jediný Buñuelův film, který se mi opravdu líbil. Nyní čtu Kesselovu předlohu, jež u nás vyšla pod názvem Belladonna a vysloveně se kochám. A kupodivu si ani nepřeju, aby se v tomto případě Buñuel pokoušel o dobový film, protože v 60. letech by jen těžko dokázal realizovat uvěřitelná 20. léta. Takto dává smysl i ta strojená móda, ve které Deneuve vypadá, jakoby neustále chodila po přehlídkovém molu, což ideálně koresponduje s její postavou, jež jen minimálně vnímá skutečnou realitu, ve které existuje. Ty nečekané prostřihy na sny ve snech a obecně celé to téma prostituce pro upevnění romantické lásky, to dohromady tvoří velmi zdařilý korpus pro zajímavý divácký zážitek. (24.05.2017)

Spíše Yves Saint Laurent než Catherine Deneuve, která tu vypadá jako pouhé neživotné ramínko na módní oblečení. Film evokuje jedinou zajímavou otázku, která zní podobně jako známý slovosled "Ty víš, že já vím, že ty víš, že já vím, že ...", a ta otázka zní – Je to film o ženských snech o mužské nadvládě, nebo film o mužských snech o ženských snech o mužské nadvládě? Neboli odkud se vlastně ty sny o nadvládě, zmocnění se, podlehnutí, čili všech těch dominantně-submisivních vztazích berou? Není to celé o překonání hranice "já-cizí" – hranice, která se dobrovolně překročuje pouze ve zlomku procenta, když se dají dohromady veškerá setkání s jinými lidmi, která člověk prožije za celý svůj život? To, od čeho se snaží osvobodit Severine, je slupka civilizovanosti. Navíc, jak napovídá film v krátkých návratech do minulosti, muži Severine jinak než nemravným nátlakem k sexu nevzruší, protože to je jediný způsob spojení, který Severine poznala v době svého dospívání. Proto Severine vyhledává anonymní sex s neznámými muži, kteří k ní přistupují jako ke svému, byť dočasnému, majetku, a probouzí v ní tak ženské libido. ___ V podstatě se opět jedná o známou buñuelovskou kritiku blahobytné a bezpečné jednotvárnosti a pokrytecké morálky buržoazie s její vykleštěnou, vyvanulou nebo pokroucenou sexualitou. Přes veškerou "erotičnost" je to celkem uspávající film, což je u buñuelovských snímků normální jev, protože herci v nich hrají jako zombie nebo loutky – beze stínu skutečných emocí. Buñuel nenabízí ani řešení, ani soucit, ani očistu a v tom zůstává stejný jako buržoazní měšťan bez vášní a pravdy, kterého kritizuje. Ironickým paradoxem celé moderní civilizace je to, že zajištěný, pohodlný a nudný měšťanský život, od kterého měšťan utíká, je jeho sen, cíl a naplnění. Nuže, člověk vždy touží po opaku toho, co má. (20.07.2013)

Vrstevnatá, mnohoznačná a já nevim co všechno ještě Kráska dne určitě je, s tím nelze udělat nic jiného než pokorně souhlasit. Jenomže nějak jsem z toho nepochopil jaké byly hrdinčiny pohnutky k tomu aby se chovala tak jak se chovala. Jestli jsem to měl pochopit z těch pár kraťounkých flashbacků do jejího dětství, tak jsem asi trubka, ale ty mi nějak nepomohly a spíš mi přišly dost rušivý. (01.12.2005)

[AFF 2011, Trenčianske Teplice] V sále sa to už pomaly zapĺňa, Milan Lasica sedí na svojom mieste, my tiež a bočným vchodom vchádza za doprovodu prekladateľa sám Jean-Claude Carrière. Jeho cca. 20 minútový príhovor síce zapričíňuje zmeškanie "shuttle busu" na ďaľšiu projekciu (sprosté slová vynechám), ale pri dôkladnejšom zamyslení mi obsiahlejšie návratky do čias úzkej spolupráce s ctihodným Luisom Buñuelom spojené práve s precíznym vytváraním (vtedy odvážneho) diela "Belle de jour" dopomáhajú k lepšiemu pochopeniu tu formulovanej predstavivosti a inherentnej rozporuplnosti. Z vypočutých indícií si dedukujem, že prvoradá intencia sa nezakladá na útoku proti sviatosti manželskej, ale na postihnutí duševnej rozpoltenosti (1.) ženy-aristokratky, v ktorej sa niekde v kútiku svedomia poneviera pud sebazáchovy a sporiadanosti, no v celom tele jej súbežne kulminuje neukojené libido neprestajne žiadajúce sexuálne šantenie plné utajovaných, na úchylkách založených praktík. Odôvodnenie tejto psychickej duálnosti nehľadajte, nie nadarmo sa dvojica Buñuel/Carrière vydáva na trasu po lokálnych "obšťastňovacích domoch" (že vraj len kvôli interview) a vedie dôkladné rozhovory s "ľahkými dámami" o ich tajuplných prasačinkách-čiže zisťuje aká fantázia pracuje v hlavách platených spoločníčok. Výsledky výskumu sa uchyľujú k stanovisku, ktoré determinuje ženskú polygamiu (na mäkko, na tvrdo-to už je jedno) a záletnícke zmýšľanie ako vrodený inštinkt, daný biologickým kódom. Až druhoradou príčínou sa stáva afunkčné manželstvo v ktorom absentuje komunikácia, otvorenosť a cit. Hrozivé to zistenie pre verného muža čo by (ne)materiálneho živiteľa, obetného baránka. Antinómiou je, že aj keď to maestro asi nezámyšľal, tak "Kráska dňa" uštedruje podrobný rozbor protipólnych pohnútok nielen u žien, ale zčasti aj u mužov. Jasným dokladom sú zvrhlí hostia privátneho "bordelu", o ktorých súkromiu síce nič nevieme, ale vidíme že uspokojenie tiež nachádzajú v presadzovaní vyšinutých a anomálnych móresov. Áno, tu vybraný exoti nezodpovedajú popisu "milujúci manžel praktikujúci svoje čuňačiny", ale snáď mi nikto nechce nahovárať, že kurvami sú len ženy a muži nie. Kurva=muž, kurva=žena-každý podľa vlastné gusta. Koho sa to netýka, nemá sa prečo hnevať. Šmitec. Ad 1: Odviazané snové sekvencie splývajú s reálom, krmia diváka zakázaným ovocím a z hľadiska technického prevedenia sa dosť podobajú na tie Saurove. Ad 2: Catherine Deneuve ako buržoázna (2.) prostitútka/"frigidná nymfomanka" exceluje, jej turbulentný "sex-appeal" sa okolo nej neviditteľne vznáša/vrtí a strhuje do kolien, oháknutá v neodolateľnej móde 60's stvárňuje (3.) manželku-mrchu, ktorá podlieha pokušeniu svojho nenásytného, po amorálnom erotične prahnúceho alter ega. Ad 3: V tej dobe ju chcel mať pod paplónom temer istotne každý. (25.06.2011)

Ponor do složitého vnitra ženy v provokativním příběhu nepostrádá vtip a Buñuelovy tradiční surrealistické výjevy mu dodávají osobitý nádech. Vlastně mě jen překvapilo, že zpracování děje kolem prostituce se obešlo bez jediného erotického záběru odhalující vnady Catherine Deneuve, zrovna u filmu, kde by odvážnější sexuální scéna snad ani nemohla působit samoúčelně. O to více možná lze ocenit kouzlo, jaké z decentně zrežírovaných a nasnímaných erotických scén sálá, kdežto pikantní nádech pramení především z obsahu. Spočátku vypadalo, že tenhle Buñuel bude ve srovnání s jinými filmy své pozdní tvorby málo zábavný a bez humoru, jakmile Séverine vstoupila do nevěstince, začala být Kráska dne nejen zábavná, ale i docela napínavá. Séverine hraje dvojí hru, jinou tvář představuje během chvilek vedle manžele, jinou, když začne poskytovat porůzným klientům své sexuální služby; režisérovi i herečce se skvěle povedlo odlíšit tyhle dvě roviny a přenést z nich na diváka často vzájemně odlišnou náladu. Pobavili mě i pánové hostující v nevěstinci, zvláště Buñuelův dvorní „epizodkář“ François Maistre, tentokrát jako profesor se svéráznými svůdníckými praktikami. 90% (23.06.2020)