Fanoušci

Filmy o fotbalu většinou nezapomenu. Mám ten sport ze všech nejradši a zase těch filmů tolik není. Fanoušky jsem tenkrát, když mi bylo míň než dnes, v televizi viděl, ale zapomněl jsem na název. Nedávno jsem ale na ně znovu narazil, podíval se a po pár minutách si zase vzpomněl. Tenhle film je totiž děsně supr a představuje Anglii z naprosto jinýho hlediska, než na který jsem zvyklý. A k tomu to ještě vypráví tak, že mě to baví a klidně bych si ten film pustil znova. Na jednu stranu je hrozně smutný, ale s obrovským nadhledem. A když je v životě znát nadhled, tak se na všecko kouká o něco líp. Po fanoušcích Arsenálu, Manchestru a Chelsea tu tak máme pro změnu fanoušky Newcastle United, kteří jsou ze všech nejchudší, ale pořád jsou na svůj chlub jasně hrdí. (13.01.2011)

Na tomto filmu je nakrásně vidět, co pro Angličany znamená fenomén fotbal. Stejně tak pro dvojici zapomenutých existencí Gerryho a Sewella, které jejich touha, vidět alespoň jednou v akci naživo svůj milovaný Newcastle United, přivede až na hranu zákona (no, spíše těsně za ní). Atmosférický film těží z industriální nálady chladného a šedivého Newcastlu, připomíná, jak obtížné je pro všechny příslušníky dělnické třídy a sociálně slabší jedince (paradoxně nejzarytější a nejnadšenější fanoušci na stadionech) dostat se v této době na zápasy svého klubu. Nikterak se nesnaží moralizovat, naopak přítomnost hrdinů filmu ukazuje v humorné formě, s nadhledem (scéna na pohřbu otce, lístky na největšího rivala- tým Sunderland, Gerryho ve škole, nebo krádež auta fotbalového boha Alana Shearera). Konečné vyústění celé zápletky jen podtrhuje kvalitu tohoto malého filmu. (06.06.2011)

Opět takovej surovej anglickej film, tentokrát dotýkající se fotbalu. A to je jedině dobře. Nejzajímavější část je to, jakými způsoby se kluci snaží dostat ke svému cíli. A jak ho pak dosáhnou, i když úplně jinak než si představovali. Zbytek nepřekvapuje, protože už jsme to všechno viděli jinde. Anglie sociální filmy umí, Billy Elliott by o tom mohl vyprávět. Newcastle sice dvakrát nežeru, ale tady klukům jsem prostě fandil, protože ukazujou co je to být fanouškem. Kéž by to takhle bylo u nás (s tou vírou v klub, ne s tou špatnou situací). A abych nezapomněl soundrack je super, jako už je zvykem v anglických filmech. (09.06.2011)

Stejně jako ve vynikajícím Odpískáno se i ve Fanoušcích režiséru Marku Hermenovi daří především navazovat na silnou tradici britské sociální (tragi)komedie, v níž se v mírné nadsázce dostane divákovi filmové exkurze až na úplné sociální dno společnosti. Vynikající film o fenoménu zvaném fotbal, plebejském údělu, Británii odvrácené strany, ukradeném dětství, životních looserech a pomyslných metách jejich životů... Trochu stylizovaná sociologická sonda do světa sociálně vyloučených členů společnosti, akcentovaná dětskou perspektivou hlavních hrdinů a vazbami mezi světem náctiletých a jejich (fotbalových) idolů. Skvěle fungující humor kombinovaný s drsnou realitou života těch méně šťastných. Lidí bez budoucnosti. Lidí z odvrácené strany západního blahobytu. Nenápadný, komorní, ale přesto silný (a překvapivě úsměvný) film... (14.09.2010)

No je to zvláštní koktejl moralit, problémů co sužují součastnou společnost a fandovství. Jistý náboj Trainspottingu se v tomhle filmu dá vytušit stejně jako dost neukázněný scénář, který jako by stavěl na principu „tenhle záběr a tahle scéna ujdou, berem!“ Celkově je to dobře zahrané, docela uvěřitelné. I když tolik neštěstí na jednu rodinu, to divák neví kam se citově a názorově vrtnout. Ve vodách součastných teenage o hollywoodské mládeži, kde každý jako by vyšel ze salónu „Dokonalost a krása“ je to ale konečně něco jinýho. Britskej styl je chladnější, přímočařejší a nepojídá ty cukrátka kolem jako u amíků. Pokud bych se řídil televizním programem, pak si nejsem jistý, že tohle je ona avizovaná tragikomedie. Spíš to inkriminuje k rodinnému dramatu. Moto příběhu, že k cíly vede pokaždé nějaká cesta dosáhne zajímavého vyústění, jenže na víc jak 3 hvězdičky to nebude. (24.09.2004)