Nylonový mesiac

Nylonový mesiac pravděpodobně jen tak nikdo neviděl, sluší se ale říct, že je to škoda... Eduard Grečner totiž natočil zajímavé odlehčené psychologické drama, které se sice psychologické stránky dotýká, zároveň ale nějak silně netlačí na pilu a především nestrhne ani tak příběhem jako spíš vizuálem! Předlohy od Blažkové jsem nečetl, nebudu tedy soudit jak zdařile byl Nylonový mesiac na plátně převeden, řeknu ale, že na audiovizuálním zpracování Nylonového mesiace rozhodně není nejzajímavější příběh ale především vizuální stylizace, která čerpá z tehdejší doby, tedy 60. léta. Tu dobou už zde platila nadvláda komunistů a mladá generace tajně poslouchala Beatles. Jedním z hlavních protagonistů přitom zpívá cizí texty a i když má zakázáno vystupovat a jeho hlavní starostí by mělo být odmaturovat s fyziky, stále texty hraje se svojí kapelou, která silně připomíná Beatlesáky. A především jejich koncert v druhé třetině je neskutečně nabitý a jeden z nejzábavnějších filmových koncertů, které jsem kdy viděl. Hlavní krása Nylonového mesiace ale hlavně tkví v kameře Tibora Biatha, která je neskutečně promyšlená, záběry vypiplaná a zajímavá. Biath předvádí jeden zajímavý kamerový záběr za druhým a je vidět, že si s ním dal neskutečně práce. I přesto, že je film černobílý si jinak s barvami černé a bíle hraje velmi solidně a vypadá to celé moc pěkně. Nylonový mesiac ale především předvede několik postav, přičemž většina jsou ale vedlejší a neříkal jsem si, že by mě zajímali tak moc abych si s nimi přál dalších pár minut. ,, Beatlesák´´ Josef je zajímavá postava, hlavními hrdiny jsou ale především Andrej a Vanda, tedy František Velecký a Helena Šmihulová. Velecký funguje jako přirozeně zamilovaný chlapík a jeho chemie se Šmihulovou, která se naopak zase hodí na půvabnou děvu po které muži snadno pálí je hodně podařená. Samotný příběh Andreje a Vandy ani není tak zajímavý, spíše je předvídatelný a opravdu reálně ne nějak extra zajímavý, jejich vzájemné dialogy jsou ale fajn. Problém jsem začal mít s ním, že i když je Vanda pohledná, její charakter se především po první polovině začne chovat nesnesitelně. Když je jeden ze dvou protagonistů v ,, romantickém žánru´´ časem nesnesitelný, začne to trošku selhávat a nefungovat. Nylonový mesiac si to ale vše pořád vykoupí vizuálem, pomrkáváním na tehdejší režim a lehčí spíše suchý humor, který ale pobaví. Nylonový mesiac není ani tak film vyprávěný dějem z péra scénáristy a režiséra Eduarda Grečnera, ale spíše nádhernou kamerou Tibora Biatha, solidním zvukem Pavola Sásika a uším lahodící hudbou Iljy Zeljenky. Z pohledu scénáře by se Nylonový mesiac dal snadno osoudit, z pohledu technického jde ale o hodně vydařenou věc. Hodně slušná vizuální slovenská perla! (03.06.2019)

Ústřední herecká dvojice mi byla sympatická už od začátku filmu, protože Helena Smihulova vypadala jako francouzská herečka Catherine Deneuve a František Velecký svojí vizáží připomínal D'Artagnana. Čekal jsem psychologické drama s temnou, ponurou hudbou, ale místo toho jsem slyšel hudbu z bigbítového období á la Beatles, což pro mě samotného bylo velké zklamání. Myslím, že depresivní hudba by tomuhle filmu hodně prospěla, ale asi to každý vidí jinak. Taková hudba ke snímku Drak se vrací od Ilji Zeljenky, to je jiná káva. Abych pořád nekritizoval. Ve snímku se našlo pár úsměvných momentů. Třeba hned úvodní scéna filmu, v níž pán, když uslyšel, že dítě svou hračkou narušuje program ceremoniálu, mu ji vzal a a zahodil do křoví, mě hodně rozesmála, ale to bylo na dlouhou dobu naposledy co jsem měl úsměv na tváři. Dalším momentem, který se mi líbil, byla fotka Františka Veleckého na poličce, se skloněnou hlavou na ní z dálky vypadal jako Ježíš.Závěrečná scéna se záběrem na děti, které se snaží vzít do rukou Nylonový mesiac byla skvělá. "Súdruh profesor, ako sa Vám to páčilo? - Bolo to strašné." Já říkám, že to bylo dobré ... (12.11.2014)

V roce 1965 se hypoteticky mohlo jednat o brutálně nekonvenční film o několika bohémech, kteří se zcela vymykali tehdejší nudné společnosti. Dnešnímu zmlsanému divákovi však nemá snímek příliš co nabídnout a čím ho šokovat. Z obsahu jsem se dočetl, že by architekt Andrej mohl být takový hypotetický já. Co vám budu povídat, nebyl mnou. Andrej je totiž kokot, čímž se ode mne zásadně odlišil. Rajda Vanda, zde reprezentuje typickou slečnu řídíce se nechvalně proslulým heslem žen "ošustit a opustit". Chudáka nebohého Andreje zneužije v horské chatě i přes přísný zákaz mimomanželského spinkání v podobných ubikací, který v dřívější době zřejmě panoval, a který je vlastně i tím jediným, co mě nějakým způsobem zaujalo a co jsem si z filmu odnesl. Vlastně se nám se spolusledovatelkou oběma zamlouvala ještě Vanda, takže bych se hypoteticky nechal ukecat na trojku. Nechci napsat, že tento film stojí za hovno, i když si to ve skrytu duše myslím. Nějakou fanouškovskou základnu dle zdejšího hodnocení určitě má. Jen prostě nejsem cílovou skupinou a trošku mě mrzí, že mu musím malinko zprznit hodnocení. Pěknější hvězda. (27.09.2016)

Film o rozcestí, vedoucí do dvou ulic. V jedné se střetává osamocený milovník klasiky a pořádku s toulavým psem a druhá je plná rozvášněných mladých muzikantů, tanečníků a hlavně kuřáků. Na rozcestí stojí pozorovatel a takový prostředník mezi těmito dvěma světy, které navzájem tvoří generační rozkol gigantických rozměrů. Hudba na úkor fyziky, pracovní ocenění na úkor ztráty životní lásky či čekání na cit, který je rozdáván jinde. Ale také stylový pohled na vztah muže a ženy, Wandě by odolal asi málokdo, nebo výborný popis hierarchie lidstva z období středověku podle Zoši. Sesterská dvojice vůbec dodává snímku takový půvab. Františka Veleckého jsem doteď znal jen jako Mikoláše z Vláčilova veledíla, zde mě jako "člověk" mile překvapil, a utvrdil ve svých hereckých kvalitách. Eduard Grečner si svou, nepochybně experimentální, režií získává můj obdiv a pozornost. Ukázková "reklama" (když to napíšu blbě), na 60.léta. (27.05.2013)

Viac atmosféra ako dej. Viac obraz než slová. A najviac hudba. Dežo Ursíny v bigbítovom období. Je ešte nejaký iný čeko-slovenský film, kde je v titulkoch uvedené nie že "HUDBA: XY, ale že "BIG-BEAT: XY"? K slovám. Sú. Prelietavajú povetrím. Ide len o získanie priestoru na šukačku. Muž, ktorý sa zaľúbil, si potrebuje lásku fyzicky potvrdiť. Na strane ženy ide o nonkonformný chod s trendmi doby. Neviazať sa - tak zmýšľa hrdinka, intelektuálne na výške. V práci za rysovacím prknom. Emancipácie. Všetko fajne porozbíjané na prívetivo šibnutú mozaiku 60. rokov. Bratislava bola príťažlivá. Aj dnes je, len inak. Petržalka nebola betónovým megasídliskom, ale dedinou medzi lesmi, kde sa chodili odkladať nechcené psy. Chopok a okolie zase krásnymi horami. Architekti tam chodili snívať a skicovať do diárov sny o realite dneška. Poznámka: Dnes na Chopok vedie asfaltka. Kosodrevina má hlboké prieseky a všade sa stavajú hotely, lanovky, vleky a cyklodráhy. Pocit zo 60. rokov: ľudia boli nadšení experimentovaním, no sami netušili kam všetko povedie. Príroda bola divokým miestom, určeným na kultiváciu, na snivé novotvary. Z nich sú dnešné stavby v národných parkoch, strácajúcich prírodné vymoženosti. Získal sa síce ľahký, pohodlný a rýchly prístup do jadrových zón, no tam už temer niet čo chrániť. Aj preto združenie VLK navrhlo vyňať Chopok a okolie z územia Národného parku Nízke Tatry. Pretože technológiami nadšená a opitá, v rytme muziky krepčiaca Bratislava rokov 60. sa pomaly prenáša z centra mesta pod hrebene hôr. (23.10.2014)