Saihate no Paladin

Tohle anime mě docela chytlo už od prvního dílu, kdy jsem byl překvapený tím pozvolným tempem a vzpomněl si, že takhle hezky postupně jsem se s hrdinou a vším kolem seznamoval naposled v Mušoku Tensei. Ovšem tady to bylo méně zábavné a takové roztahanější, nebo možná utahanější. Prvních pár dílů bylo hlavně o budování vztahů a vývoji hlavní postavy, aby pak ten velký zlom uprostřed působil emocionálně dostatečně silně. A po pravdě to na mě zabralo, hlavně jistá potitulková scéna, která dojemně uzavřela první část příběhu u mě vyvolala obdobnou reakci, jako když krájím cibuli. Zkrátka první polovina fungovala, byl to slušný úvod do děje, seznámení s hlavní postavou a nějakým tím lore zdejšího světa. Co mě trochu vadilo, byl fakt, že anime vytahuje velkou hru mezi nejmocnějšími na můj vkus hodně brzo, čímž ničí ten pozvolný flow příběhu, a navíc hlavní hrdina tu vítězí i tam, kde zpravidla vyhrávají jen nudní OP protagonisté (pod)průměrných isekaiů, čímž u mě seriál likviduje strach o něj. Naštěstí mi alespoň nechává obavy o vedlejší postavy, což mi (protože jsem tu nenarazil na nikoho, koho bych si postupně neoblíbil) k nějakému silnějšímu zážitku v tomhle ohledu (= napětí) vlastně i stačí. Z druhé poloviny jsem měl po prvních pár dílech docela obavy. Netušil jsem, kam se hlavní hrdina teď vydá a co je přesně jeho cílem a co tedy bude náplní tohoto anime. I tempo vyprávění tady pro mě bylo ze začátku takové nevyrovnané a občas to bylo celé trošku nezáživné. Ovšem s přibývajícími postavami kolem hlavního hrdiny se vše lepšilo. Ukázalo se, že autoři budou opět budovat vztahy, budou se snažit o nějakou tu psychologii při vývoji postav a budování jejich vazeb, a dokonce že mají v plánu používat i docela uvěřitelné strategie v soubojích. V samotném závěru už to u mě zkrátka zase hezky šlapalo, našel jsem si tu množství postav, které mám rád, sledoval jsem nějaký ten fantasy příběh s nádechem tajemna a odhadoval, jestli se za ním něco skrývá. Viděl jsem další růst hlavního hrdiny a užíval si fakt, že existuje alespoň jeden aspekt, kde se o hrdinu můžu bát. Souboje s monstry tu také nebyly úplně marné, i když – určitě to nebyla nesilnější stránka seriálu. Strategie, jak nějakou tu potvoru porazit, byly zajímavé, ale grafické provedení samotného boje bylo maximálně průměrné a ty souboje za mě nějak neměli šťávu…  Co víc, teď po dvanáctém díle jsem zase trochu nesvůj z toho, kam se bude seriál v druhé sezóně ubírat, protože nám sice hlavní hrdina nastínil své ušlechtilé plány, ale nějak nevím, jestli z tohohle dokážou uplácat nějakou opravdu zajímavou podívanou. Stejně tak si nejsem jistý, jestli to půjde dál spíš „cestou hrdiny“ jako doposud, nebo se do toho začne projevovat nějaké to budování společnosti ala Rimuru Tempest. Ale tak počkám a uvidím. Seriál mě zaujal, má své nesporné klady a je to celkově sympatická podívaná, která mě bavila. Má ale i své slabší stránky, které mi zatím rozhodně brání v tom dát nejvyšší hodnocení, ale zase mě neštvou natolik, abych zvažoval průměr. 7,5/10 (04.07.2023) (menej) (viac)