Po čom muži túžia 2

Navlečeme Langmajera do podprsenky, necháme ho se nechlapsky zakroutit a je hotovo, můžeme se začít smát. Neříkejte mi, že je krize, musíme se začít uskromňovat a podobně, když jsou peníze na pokračování úplně zbytečných (až hloupých) filmů, jako jsou všechny ty Špindly, Šťastné nové roky nebo právě těla si měnících Langmajerů. A to jedním dechem musím dodat, že jednička toužících mužů byla kvalitativně o hvězdičku jinde. Nechci si tady hrát na Mirku Spáčilovou, ale i já čekám od komedie víc, než jen prdícího Leoše Nohu. Ženy jsou křehké, muži pijí pivo a ženská v mužském těle neumí s lopatou….to je opravdu jako všechno? (20.09.2022)

Jednotka bola svižnejšia a mala Táňu Pauhofovú, ktorá svojim šarmom spríjemní hocijakú vec, v ktorej sa objaví. Ale za to táto dvojka ma viac pobavila. Langmajer síce Polívkovú neprekonal, ovšem je to aj preto, že samotná Anna (nič proti nej) má pomerne chlapské rysy, za to Jiří tie ženské nie. Každopádne bolo vidieť, že sa celkom snažil a stačilo to na nenudiacu, vcelku príjemnú komédiu. (21.10.2023)

Tak je to tady. Chytili mě, mučili mě strašným způsobem. Řekli, že se budeme dívat na Po čem muži touží 2, jedničku jsem neměla to štěstí vidět, takže si nasazuji své nejlepší tenisky a dávám se na útěk lesem. Mí pronásledovatelé jsou ale houževnatí. Proto mě dohání a skočenou rybičkou mě sklátí k zemi. Bezmocně sebou mrskám a prosím o milost. Není to nic platné. Svážou mi ruce, nohy, dají mi roubík (asi, abych je svým smíchem nad touto humornou komedií nerušila) a přivazují mě k židli z ocele, která je titanovými lany přibitá k podlaze. Zapínají televizi… Z absolutně strašného hereckého umění se začínám potit. Nevěřím hercům ani nos mezi očima. Jejich herectví se v této komedii propadá do středu země. Ale nyní nastává zřejmě humor. Vedle mě se smějí. Nevěřím svým očím a začínám křičet a prát se o svoji svobodu. Marně. S nožem u krku po mně vyžadují smích. Nejde to. Jde o tak tragickou komedii, že zavírám oči a jen poslouchám, co se na obrazovce děje… už je téměř konec a já si můžu oddechnout. Konečně mě pouští a pod pohrůžkou puštění prvního dílu se zavazuji, že dám jednu hvězdu. Takže tady je ta jedna hvězda a prosím, ať mi už nikdy nikdo nepouští české rádoby komedie s panem Langmajerem (ano, mám na něj pifku). Je mi sebe samotné líto. Ale přežila jsem. Proto ta jedna hvězda. (04.09.2023)

První díl se mi líbil trochu víc. Toto pokračovaní je v podstatě úplně stejný příběh, jen jsou v něm přehozená pohlaví. Vůbec mi to ale nevadí, děj mi i přesto přišel zajímavý a postavy byly velmi působivé, přišlo mi ale, že konec byl moc rychlý. Herecké výkony Polívkové a Langmajera byly skvělé stejně jako v prvním díle. Prezentace je fajn, bylo tam ale pár close-up záběrů, které mi přišly nevhodné. Je to v podstatě stejný film, jako ten předchozí s několika malými změnami. 8/10 (30.04.2022)

Další přírůstek mezi české mainstreamové komediální paskvily, který uráží muže i ženy a inteligenci obecně. Nic než sexistická přehlídka zhoubných stereotypů, které jsou namísto vyvracení stvrzovány a normalizovány a jsou ještě obludnější než v případě předchozího dílu. Jiří Langmajer coby žena v mužském těle předvádí extrémně přepálenou karikaturu zženštilosti (což je v rozporu s tím, jak se hlavní hrdinka chová v úvodu, když ještě má ženské tělo), na sportovní trénink chodí v růžových legínách, v restauraci si objednává "citronovou vodičku" a poprvé poznává, jaké to je dostat míčem do varlat. Opravdovým mužem se nicméně stane, až když se s lahváčem svalí na gauč k fotbalu a začne prdět. Uf, uf. Hlavně je to ale komedie, která pod záštitou žánrové nadsázky podsouvá ženám, že věci jako zanedbávání hygieny nebo nutná potřeba plivat do dálky (ale třeba i nevěra, žárlivost nebo šovinismus) patří mezi mužské přirozenosti, které by měly být ženami omlouvány a tolerovány. Ženy jsou přitom prezentovány jako strůjkyně všech mužských problémů a neduhů, včetně toho prdění, protože když pečou mužům buchty, tak do nich dávají příliš mnoho droždí. Jediné výraznější ženské postavy ve filmu přitom tvoří nekompetentní terapeutka, která nesnáší muže a své pohrdání vštěpuje všem svým klientkám, její kamarádka, která jí jako recept na spokojený vztah bez zaváhání doporučí najít si milence, a hospodská výčepní, jejímž údělem je aktivně se nabízet výrazně starším fotbalovým štamgastům a přehlížet přitom jejich obtěžující kecy. Muži jsou zas vykresleni nejčastěji jako smrdutí pivní primitivové, kteří trpí nejvíce tím, že po nich jejich manželky/partnerky stále něco chtějí a oni nikdy nemůžou přesně vědět co, protože ženská mysl je pro muže zkrátka příliš složitá, než aby jí mohli porozumět. Zakoupení kytky je pak univerzální omluvou pro všechno a řešením všech vztahových krizí, stejně jako občasná večeře při svíčkách, která je zároveň téměř zaručeným příslibem vášnivé noci. Navíc je to líné, odbyté, nenápadité a zoufale nekonzistentní a nedomyšlené. Zakončené je to brutálně uspěchaným závěrem, v němž se happy end dostaví zničehonic lusknutím prstu. Rudolf Havlík se sice navzdory všemu jeví jako schopný a inteligentní filmař, nicméně tohle zapotřebí opravdu neměl. Nechoďte na to, jinak vznikne trojka. (21.04.2022)