Hyper Space

Čekala jsem, že to bude naprostá blbost na slabou jednu hvězdičku, a ono ne! Mělo to příběh, který mě oslovil, charaktery byly dobře napsané i zahrané a scénář mě velmi mile překvapil. Nebyl to sice žádný průlom ve filmové historii, ale jak se děj postupně měnil z akční detektivky přes sci-fi na survival drama, musím přiznat, že jsem u toho zaujatě seděla a přepadla mě nálada, kterou jsem mívala, když jsem po revoluci hltala veškerá béčka, co po nocích vysílala tehdy čerstvě vzniklá TV Nova. Do komorního příběhu o šesti hercích (i s těmi epizodními, co se objevili v nočních můrách, jich bylo jedenáct) a odehrávajícího se na pár čtverečních metrech se scénáristům povedlo poměrně obratně vecpat postapo-téma likvidace jaderného odpadu, traumatickou minulost hlavního hrdiny, psychologické půtky různorodě smýšlejících členů posádky, atmosféru narůstající paranoie a k mému překvapení úplně na konci i problematiku androidů. Když se uprostřed klasického příběhu boje o jediné místo v záchranném člunu z hlavního hrdiny, Stantona, vyklubal bývalý příslušník speciální jednotky (v tomto případě to byli Rangers), jehož hlavní náplní práce dřív bývalo lovit „zlé androidy“, zpozorněla jsem. Už v tu chvíli bylo taky z kontextu více méně jasné, že členka posádky, která Stantonovi nebyla lhostejná, je „hodný“ android. A když se pak vyklubal android i z dalšího člena posádky, navíc v podání mého oblíbeného „mikehammerovského“ herce (Don Stroud), a finální souboj se nesl v atmosféře polemiky o tom, co vlastně znamená přežití pro androida a co pro člověka… užívala jsem si posledních 12 minut rázem úplně jinak. Obavy, že se celý slibně rozjetý příběh zvrtne v pouhopouhou lacinou vykrádačku Blade Runnera (kteréhožto nadevše miluji), se ani v nejmenším nenaplnily, zato příjemný sentimentální „feeling“ se bezpečně dostavil. Vlastní pointu si tím nezkazili, naopak. Ten mix všeho možného jim kupodivu držel pohromadě a herci byli dobře vybraní. Velmi chytlavá postava byl vesmírný veterán Tubbs v podání Rona O’Neala, nesmělá androidka Arias (Lynn-Holly Johnson) byla sympatická a přirozená a Richard Norton v hlavní roli byl prostě perfektní, takže můžu prohlásit, že tenhle film pro mě byl velice milým a nečekaným překvapením. Měl samozřejmě i svoje mušky (třeba u scének s vysáváním vzduchu při otvírání přechodové komory dostávaly zákony fyziky hodně na frak), ale je to konec konců nízkorozpočtové béčko a hlavní hrdina nějak přežít musel, že. :-) Bylo znát, že loď nebyla žádná animace, ale fyzický model, což je vždycky věc, která mě tak nějak potěší (ano, jsem v tomto staromilec). I jednu nebezpečnou mimozemskou potvůrku tam měli (taky poctivý model, žádné PC triky). A je to taky jediný film, co znám, který měl v štábu (alespoň podle závěrečných titulků) akupreséra. :-) (23.01.2022)