Továrna v protektorátu (E07)

Podniky, které národ považuje za klíčové, se mohou obrátit proti němu. Takovými jsou na první pohled i Škodovy závody. Kdysi největší zbrojovka rakouské monarchie se během druhé světové války stane důležitou továrnou na zbraně pro nacistické Německo. Máme ve zvyku o Protektorátu mluvit jako o období relativně pohodlné loajality nebo naopak útrap v nesvobodě. Ráno 15. března 1939 je plné deště a mokrého sněhu. Hranice Československa překračují oddíly wehrmachtu. Na plzeňském náměstí Republiky se německá vozidla houfují kolem deváté ráno a vojáci hladce obsazují místní kasárna. Na chodu továrny se navenek nic nemění a lidé chodí do práce jako vždy. Pod nacistickou kontrolou se během roku ocitají i další důležité zbrojní podniky jako je kladenská Poldovka, brněnská Zbrojovka nebo Vítkovické železárny. Německá kapitálová účast v protektorátu se během okupace zvětší více než desetkrát a tento kapitál postupně české podniky ovládne. Jakákoli nezákonná a násilná intervence není potřeba. Nacisté potřebují klid a kontinuitu. Zdálo by se logické, že protektorátní Škodovka bude vyrábět pro Německo. Nadále ale dodává zbraně Sovětskému svazu. Kontrakt o výrobě tanků nebo děl pro Sověty je dojednán díky řediteli Vilému Hromádkovi už před Mnichovskou dohodou. Prodej zbraní budoucímu nepříteli Německa není jedinou aktivitou ředitele Hromádka. Už před začátkem války se v Moskvě domlouvá na způsobu předávání politických zpráv ze zahraničí do protektorátu a z peněz Škodovky posílá milion korun na podporu odboje proti Němcům. Škodovka je součástí gigantického koncernu Říšské závody Hermanna Göringa. Exportním ředitelem se stává jeho bratr Albert, kterému se ale nacismus protiví. Zaměstnance podniku svým vlivem chrání před perzekucemi a je zdrojem informací o stavu třetí říše. Podnik a jeho zaměstnance chrání i Hitlerův zájem, aby firma dál fungovala a přinášela zisk. Oceňuje fortel škodováckého dělnictva a kvalitu dělostřeleckých granátů, děl, dělových hlavní a lokomotiv. Dělníci nemají příliš na vybranou, zda pro okupanty odvádět dobrou práci nebo ne. Sabotérům výroby nebo odbojářům hrozí nejvyšší tresty. Škodovka s více než třiceti tisíci zaměstnanci dále přispívá k financování odboje, kterého se účastní i stovky jejích dělníků. 27. května 1942 se odehrává přímočařejší forma vzdoru – atentát na protektora Heydricha. Po jeho smrti následuje odplata v podobě perzekucí a poprav. Na území protektorátu jsou organizována povinná shromáždění odsuzující atentát. Na plzeňském náměstí se tísní 60.000 lidí včetně dělníků ze Škodovky. Proměna poměrů v protektorátu se projevuje i v továrnách jako je ta jejich. V roce 1943 probíhají velké zotavovací akce. Dělníci z klíčových průmyslových závodů včetně Škodovky vyrážejí speciálními vlaky na dovolenou do Beskyd a Luhačovic. Pro dělníky se zpravidla jedná o první dovolenou v životě a propaganda ji prezentuje jako odkaz Heydrichovy sociální politiky. Během půl roku se podnikových dovolených účastní přes třicet tisíc pracujících. V průmyslových centrech jako je Plzeň dochází k bombardování a průmyslové podniky jsou jeho cílem. Hra na péči o zaměstnance a sociální politiku nebo nákup loajality dělnictva v protektorátu je u konce. O život přijdou stovky škodováckých dělníků a techniků, kteří se účastní odboje. Druhá světová válka končí porážkou nacistického Německa. Válečná zkušenost i služebná role tuzemského průmyslu bude mít vyústění, díky kterým se už věci nevrátí do předválečných pořádků. Vilém Hromádko získá za své protinacistické aktivity řadu ocenění i funkcí v poválečném průmyslu. Pocty ale nebudou mít dlouhého trvání. Nastane další dramatická etapa, ve které bude československá společnost přehodnocovat své fungování. Traumatická válečná zkušenost dělnictva se na tom podepíše. (Česká televize)