Deň po tom

„Nič také sa nikdy nestalo.“ – „Nie posledných 10 000 rokov.“ Na rozdiel od PATRIOTA sa Emmerich konečne na nič nehrá a iba rozpráva nenáročný dobrodružný príbeh o tom, ako otec (Quaid) prekonáva šialené prírodné problémy a ide za synom (Gyllenhaal), ktorý sa medzitým snaží prežiť. Emmerich má tieto trikové veľkofilmy proste rád. Jeden zásadný rozdiel medzi týmto a ID4 (alebo GODZILLOU) je v tom, že besnenie živlov (na rozdiel od útoku mimozemšťanov, či prerastenej jašterice) poznáme všetci, takže nás z jednotlivých demoličných scenérií mrazí. V neposlednom rade mi to pripadalo u Emmericha prvýkrát, že hrdinami boli obyčajní ľudia, nie papierové figúrky. Roland sa učí - uberá dialógy a necháva rozprávať kameru, hudbu, strih. S týmto jeho filmom som sa cítil dobre (vyberanie kníh na spálenie, vlky). Ale v prípade, že nás chceli tvorcovia seriózne varovať, tak neviem neviem. No ak nás chceli iba zabaviť... uspeli! (30.04.2005)

Nelze upřít filmu solidní atmosféru a několik (naprosto!) omračujících záběrů, ale scénář je někdy tak hloupý, až to mrazí. Den poté ani z půlky nevyužívá potenciál světové katastrofy a navíc naprosto ignoruje zbytek světa. Jedno se však dni poté musí nechat - málokterý film dokáže být s tolika efekty opticky věrohodný. Není snad jediný záběr, ve kterém by nějaký efekt rušil a i takový náročná lahůdka, jakou jsou digitální vlci, překvapivě funguje na sto procent. Být celý film jako zpracování, byla by to bomba. Emmerich je totiž dobrý režisér, ale průměrný scénárista. Otázkou pak zůstává, zda je přes své nedostatky Den poté nadprůměrný? A to bez pochyby je. Bohužel je "pouze" naprůměrný - rozhodně měl na víc... (20.05.2004)

Připadá mi, že jsem se zbláznil nebo Emmerich začíná vyzrávat. Výrazně ubral patriotismu a více se zaměřil na postavy. I když se charaktery hlavních hrdinů za ty dvě hodiny zrovna závratně nezměnily, celá ta parta lidí mi padla do oka. Za veliký klad považuju vynechání postavy "tradičního remcala, který je věčně nespokojen", která "nesmí chybět" v žádném katastrofickém filmu. Úchvatná práce trikařů a zajímavě napsané postavy mě tak vtáhly do děje, že jsem si přál, aby měl Den poté alespoň čtyři hodiny, v nichž by se jednotlivé osobní příběhy mohly pořádně rozvinout. Nemůžu si pomoct, ale opravdu mi Den poté připadá jako dvouhodinový začátek něčeho mnohem většího. Jsem zvědavý, co Emmerich předvede příště. (06.06.2004)

Emmerich je pořád jako malé dítě, co si postaví model města z plastu a pak vezme kladívko a rozmlátí ho na prach. Jednou na něj navíc vypustil Godzillu, dneska ho zavřel do mrazáku. Co nás čeká příště? Ale nemůžu si opět pomoct - všechno to krásně bouchá a digitálně zamrzá, ale logika a jakýkoliv náznak hlubších emocí jde úplně stranou. Pár momentů mě donutilo rozesmát se na celý sál a to ani nedomýšlím, co s filmem v našich končinách provede český dabing. (20.05.2004)

Pôvodom nemecký režisér Roland Emmerich točí v Hollywoode jedny z najpopulárnejších, popcornových, proamericky orientovaných filmov. Od špičkových producentov má dostatok dolárov na to, že už mohol natočiť také úspešné kinohity ako boli "Deň nezávislosti", "Hviezdna brána", "Patriot" alebo "Godzilla". Vo filme "Deň po tom" svojim technicky, vizuálne perfekcionalistickým, megalomanským spôsobom spracoval globálnu katastroficko-ekologickú tému náhleho ochladenia Zeme. Na ľudstvo to má apokalyptický vplyv. Zmeny morských prúdov, podnebia, extrémne mrazy... príchod doby ľadovej. Popcorn od pána Emmericha mi začína chutiť. **** (28.03.2010)