Proměny

Bohužel film plný paradoxů. Řehořek má zjevně talet a vizi, musí ale ještě dozrát, aby byl velkým filmařem. Musí se umět krotit (velká část scén je tak dvakrát až třikrát delší, ne by bylo potřeba) a lépe usměrňovat svoje vize. Film je místy výborný (rozhovor na posteli), místy ale naopak absolutně příšerný. Snad poprvé se mi stalo, že se mi chtělo z kina po půl hodině útect a to jsem už vydržel v kině mnohem horší věci. Taková to byla místy nuda.... (11.06.2009)

Zlínští Samotáři se nepovedli v celku, už když začal doktůrek s tím Jurským parkem, dalo se tušit cokoli. I když to Tomáš Řehořek nezamýšlel, příběh mu přebil tu nevkusnou, vyumělkovanou formu (ale to není věc kamery, spíš toho, jak to pak Tomáš upekl blbě dohromady). Ale dobré scény tam jsou, hlavně ty se vztahem černovlasé a atleta (hlavy obrácené, sdělující své traumatické příběhy, ležící na posteli za výslužku pět kil pro ní). Když jsme u té atletiky - jak to vedl?, to musel být hodně špatný trenér, takový ty pokyny: "Dejte si ještě kolečko, vyklusejte si a do sprch!" jsem teda fakt neslyšel, to nevzbuzuje moc dojem spořádaného tréninku. A když už je atlet, proč by se měl divit, že mu na vyšetření chcou holit chlupy na hrudníku, to by to spíš sám už měl vyhlazené:) (i pak klukům jen volá mobilem, že si maj jen strečovat a dát výběhy dokud se zas neozve, co ňáký tréninkový plán, kór když je očividně (jarní/letní) čas hlavní sezóny...). A vůbec: ta nelinearita je l'artpourl'artistní, taky umím takový slova:) (18.12.2009)

Řehořek bez skrupulí vykradl Amores Perros: několik příběhů propojených autonehodou, snaha o navození stejně syrové atmosféry, stejná hudbička na stejném závěru, dokonce zrecykloval doslova některé situace a repliky (- No, Octavio, así no! - Entonces cómo?). Jenže se mu to moc nepovedlo, protože věci, které se řeší tady, nejsou tak uvěřitelné, přestože jsou obyčejnější a zdaleka ne tak absurdní, jako v původní předloze. Za to plagiátorství musím s hodnocením škrtit, i když bych jinak svému oblíbenému režisérovi rád nadsadil. (02.02.2014)

„Viděli jste Jurský park?“ - „Příroda si vždycky najde cestu.“ Úvodní srovnávání neplodnosti s děním v Jurském parku mě docela vykolejilo, chvíli jsem si naivně myslel, že teda asi budu sledovat černou komedii, ale pak jsem se srovnal s náladou filmu a smích mě definitivně přešel. Z Proměn budete mít všechno, jen ne dobrý, uspokojivý pocit. Konstantní deprese, tíživá samota, ubíjející beznaděj…na těch jsou Proměny celé postavené. S čímž bych ostatně problém neměl, stejně jako s proplétáním příběhů jednotlivých hrdinů (nebo teda spíš trosek), i když někdy byly ty náhody už trošku na sílu. Horší je to s postavami a jejich dialogy. Bohužel je „zdobí“ přívlastky jako „nepřesvědčivé“ či „šustící papírem“. Naštěstí ne pořád, jen některé a místy, ale v daný moment vždy trošku zamrzí. Smířlivý závěr je pak kapánek jako pěst na oko…ovšem nevadí, jedná se Řehořkův debut, žádný učený z nebe nespadl. Určité, hlavně technické libůstky se naopak vydařily, za ty palec nahoru, navozovaly pocit svěží invence. Slabší průměr je tak akorát. (07.07.2018)

Nejdříve jsem to vypnul po 15ti minutách a když jsem to dokoukával, tak jsem si přál, aby byl film delší. Skrze spoustu otravných scén vyplouvá na povrch hodně zajímavých záběrů a několik dobrých nápadů a motivů, schází tomu však nějaké vyústění, což vrcholí otevřeným koncem. Bylo by super, kdyby Tomáš Řehořek potkal nějakého talentovaného scénáristu, který by ho trošku zpomalil a dal jeho nápadům logické místo ve vyprávění. Ale debut par excelence, jen doufám, že autorův talent nezapadne mezi ostatní české průměráky. (06.11.2010)