Nevyzpytatelné cesty Boží

Oriol Paulo figuruje ve dvou mých Top Ten žebříčcích, a proto od něj očekávám jen to nejlepší. No, a když to, jako v tomto případě, nepřijde, dostaví se u mě frustrace, která má následně dopad na hodnocení. Je to prostě takový dominový efekt, popřípadě zákon padajícího hovna. Seňor Paulo mě obvykle pobaví důmyslně spletitým příběhem, u něhož si v závěru už nejsem jistý, jestli se dívám na film, nebo se film dívá na mě a já si na diváka jen hraju. Režisér a scénárista v jednom totiž běžně klame scénářem tak, jako to dělá zkušený fotbalista tělem. A to byl tentokrát problém. O všechny tyto zapeklitosti jsem byl hanebně ochuzen; já si totiž myslím, že je téma psychiatrických léčeben už natolik provařené, že si nedovedu představit, čím by mě ještě mohli filmaři překvapit. A pokoušet se udržet mou plnou pozornost za těchto okolností po tak dlouhou dobu (protože stopáž byla skutečně obsáhlá) bylo prakticky nemožné. Ani můj oblíbený inkvizitor holt nemusí být neomylný, ale faktem zůstává, že i když jsem se tentokrát dokonale nebavil, žádná katastrofa to přece jen nebyla. / Poučení: Každý je psychicky zdravý jen do doby, než si promluví s psychiatrem. (29.01.2023)

Oriol Paulo umí a v současné době není jistějšího španělského režiséra. Nevyzpytatelné cesty Boží jsou jeho typickým napínákem, který někam směřuje, hraje si s divákem, předkládá mu špatné karty a na konec je možná vše jinak, než to vypadá. Slušelo by trochu prostříhat a nebýt závislý na flashbacích, ale jako celek velice povedený, chytře napsaný a perfektně natočený thriller. (07.01.2023)

Zase jedna kvalitní španělská mysteriózní bomba s možná trochu ohraným prostředím psychiatrické léčebny. Scénář architektonicky zapadá to skládanky, kterou divák dostává zpětně s přeházenou chronologií. Možná trochu moc plot twistů včetně rádo by grandiózního finále trochu ubírají na kráse. Ale i tak. Patří tam, nebo nepatří? Kdo je tu oběť a kdo blázen? (05.02.2023)

[80%] Velmi zajímavý a tajemný španělský počin, který jsem si k vidění vybral náhodou. I přes dlouhou stopáž 155 min jsem se nenudil a vtáhlo mě to do děje. Ke konci je to možná už takové natahované, myslím tím to odhalování, kdo za co může a je-li hlavní ženská postava blázen nebo ne, ale přesto si nemůžu s ničím výraznějším stěžovat. I ty konkrétní scény s narušenými lidmi v psychiatrické léčebně byly působivé. Herecké obsazení je na tom též dobře. Možná, že bych ještě něco přidal, aby to bylo lepší, ale to asi kecám, lépe to asi dopadnout nemohlo. Někdy při správné náladě si to pustím ještě. Největším tahounem tohoto filmu byla rozhodně ta mnou zmíněná ústřední postava Alice, která i mě dokázala zmátnout. (23.12.2022)

Hodně lákavý začátek a pak už jen nekonečnýýýý konstrukt. A navíc konstrukt s prostředky mizivě důvěryhodnými, často průhledný a odhadnutelný. Zbaštit celou tuhle rádobypsychologickou zbytečnost, která vykonstruuje v podstatě jen navoněný Freudovo hovno, můžou snad jen Ti, co toho na "plátně" ani v životě ještě moc neviděli... Film drží snad jen docela fajn civilní herecké výkony a celkem líbivý obraz (pokud se to dá říct o prostředí cvokárny:), která je zde btw slušnou karikaturou). (16.12.2022)