Štyria tankisti a pes

Jsem z generace, která už tohle v televizi opravdu nestihla, ale když mi bylo asi 10 let, tak jsem to čet v knížce. A o pár let pozdějc mi to kámoš pučil na DVD a já jeden večer dostal komoušskou náladu (zrovna jsem přišel z kina z Lord of War) a tak jsem si pustil "Čtyři z tanku a pes." Světe div se, ale bavilo mě to. Podle tohohle seriálu byla 2. světová asi neskutečná bžunda jelikož se všichni furt geběj, jak po 14 dnech nepřetržitýho hulení. Herecké výkony jsou přinejlepším komické, ale ten seriál má prostě jakési kouzlo. (15.01.2006)

Milá vzpomínka na dětství, tehdy bylo všechno jinak, byla jsem malá a co mi řekli, tomu jsem věřila. Když jsme si s klukama hráli na vojáky (hodně oblíbená hra), každej chtěl bejt Janek, na mě vyzbyla Marusja. O tom úžasným psovi ani nemluvím. Teď v dospělosti už bych asi nenašla sílu se na to znova podívat a zřejmě by mě to hodně zklamalo, ale tenkrát... (07.02.2010)

Je jistě fascinující sledovat, co všechno přejede tank - bez problémů přejede vzrostlý strom, německý kanón, projede skrz zeď, přebrodí řeku... Tank fakticky jezdí skvěle... Tak mne napadá, že tenhle seriál je určen výhradně klukům, kdo jiný by se díval na to, jak pěkně jezdí tank... Pro ty odrostlejší kluky je do seriálu implantováno trochu erotického jiskření navázaného vždy na blonďatého tankistu a jeho kontakty se zrzavou příslušnicí Rudé armády či polskou radiografistkou. A pro veškeré diváctvo je tu trochu východní propagandy, trocha humoru, trocha nepřesvědčivé akce (frontový souboj muže proti muži mi vystačil téměř na pět minut smíchu...), poznání, že válka byla vlastně legrace a v neposlední řadě také ten pes... Šarik se jmenuje... Inu, není toho věru málo. Tak hoši, do tanku... (místní nadhodnocení dobře ukazuje, jak nás ovlivňuje pokřivený rastr nostalgie...) (10.12.2007)

Dva Poláci, jeden Rus, jeden Gruzínec a jeden vlčák naskakují v průběhu druhé světové války někde uprostřed Ruska do tanku číslo 102 a v první linii (občas i daleko před ní) dorážejí vítězně do Berlína. Často se přitom dostávají do potíží, ale nikdy pro ně není problém se z čehokoliv vystřílet případně proštěkat. Bylo to zábavné, často gerojské a svého času to nemělo ani na jednom z obou občas fungujících programů ČST výraznější konkurenci. (02.09.2009)

Výborné, úžasné a podhodnocené (můj názor). Všechny díly jsem viděl asi během tří dnů, a pokud bude čas a společnost jsem, ochotný si vše zopakovat (nejednou) na jeden zátah. Z dnešního pohledu už není možné opakovat něco jako je tenhle skvost. Pro mě je to ukázkou, že lze natočit válečný seriál s humorem a bez přehnaného násilí a opět násilí. Neukazuje, jaká přesně byla válka (od toho jsou dokumenty). Líbí se mi, jak lze ukázat, že se mají dva rádi bez postelové scény. Efekty nejsou nejdokonalejší, ale s ohledem na rok vydání s tím inteligentnější člověk nemůže mít problém. Sám sebe jsem překvapil, že zde pro mě nebyla neoblíbená postava, i když se jí málem stal Tomek. Po první akci mi zapadl do posádky a bylo. Pro mě by mohl seriál být lepší jen tehdy, kdyby se zde více vyskytovala Marusia, která, i když pobíhá se zbraní, působí neuvěřitelně sympaticky a nevinně. A mohl by mi někdo ukázat tu propagandu, o které jsem četl? Nevidím nic, co by bylo do očí. A s porovnáním, co se děje okolo dnes, kdy je z každé strany masáž, že to co bylo, bylo jen špatné a dobré je jen to, co přijde ze západu, mi přijdou komenty o propagandě komunismu ve filmu trapné. Nečetl jsem všechny komentáře, ale někteří nemají pravdu, že úplně všichni mladí jsou takové ovce, jak píší Nebo už nejsem mladý. A je pravda, že se jedná o top z toho, co se natočilo před r. 89 a asi i po něm. (15.01.2014)