Nikdy nehovor nikdy

Po shlédnutí filmu Ženy v běhu jsem se zařekla, že nevynechám jediný film s Terkou Kostkovou.....a zatím to vychází. Tenhle film mě opravdu chytil za srdce. Ne že by to byl takový doják, ale ten film má absolutně všechno, co si představuju pod pojmem pohodový rodinný film. Jsou tu sympatické postavy, které jsou vykreslené reálně, je tu humor, který vychází z každodenních úsměvných okamžiků i nečekaných fiasek, je tu příběh, který není nijak extrémně ohraný, a samozřejmě nemůže chybět ani malé drama, které by mohlo celý film zvrátit od šťastného konce, protože ani sám život není jen růžový. Líbily se mi ukázky malých, ale velice častých okamžiků, které zažíváme všichni, a jejich následky (viz sluchátka na uších na silnici), i okamžiky, které bychom zažívat měli (viz pomoc někomu, kdo je šikanován.), přitom však všeho je tam s mírou, film v ničem netlačí na pilu, jede plynule a nenásilně a divákovi dává možnost se opravdu s postavami sžít a uvěřit, že se to dělo, děje nebo dít bude. Jediné mínus je finální soutěž na konci, která mi přišla krutě osekaná, těch deset minut navíc by film klidně snesl. Jinak ale solidních 95%. (27.08.2023)

Víceméně taková klasická, standardní česká romantická komedie televizního formátu, která absolutně v ničem nepřekvapí, humoru je poskrovnu, příběh je z těch nejobyčejnějších, zpracování je rovněž takové obyčejnější, největším kladem jsou zde jednoznačně herci, konkrétně tedy ústřední dvojice. Nic mi tu nijak zvlášť nevadilo, nic mě nijak extra nenadchlo, takže vlastně takový neurážející průměr. Každopádně podruhé už to asi vidět nepotřebuji. 5/10. (29.11.2023)

Ležím v posteli s covidem a koukám na vánořní romanťárny. Je to zcela specifická situace, která nepochybně ovlivňuje můj úsudek, takže se mi líbí téměř cokoli a rovněž u čehokoli, co zavání láskou, dobrem a štěstím jsem naměkko. A je-li to navíc zabaleno v atmosféře Vánoc, slzím, dojímám se a u toho se zdatně dusím, protože se vždycky rozkašlu. :-D Ale tohle bylo opravdu fajn, Tomáše Maštalíra zbožňuju a celé to bylo příjemné pokoukání. (16.12.2023)

Někdy mám pocit, že bych mohla rovnou zkopírovat své předchozí recenze k většině českých či slovenských komedií, protože téměř všechny jsou ze své podstaty na stejné brdo. Od samého začátku naprosto předvídatelné, člověk se u nich nezasměje buď vůbec nebo - v lepším případě - v minimu situací zvedne koutky. Obsazení herci hrají úplně stejně jako v jiných filmech či seriálech... takže je jedno, zda sledujeme Jednu rodinu (Kostková) nebo Chlapa (Maštalír) či tuto přitroublou komedii. Krobotová s poker facem svůj text pouze naučeně odříkává. Takové "úsporné herectví" možná funguje u jejího otce M. Krobota, ale v jejím případě působí jako trapný, nesympatický amatérismus. Nemůžu se zbavit pocitu, že tvůrci poslední dobou nemají ani tak chuť natočit dobrý film, ale natáčení pojmout jako prima dovču za prachy producentů, a tak spíchnou rychlou jehlou totálně banální (někdy vysloveně blbý) příběh, jehož část či celek zasadí do nějaké turisticky lákavé či exotické krajiny. Mix filmu je přímo nesnesitelný - hudba řve, ruchy jsou vybuzené a dialogům není rozumět, takže utrpení s ovladačem v ruce. Dál nemá cenu se rozepisovat, protože je to více méně ztráta času... (23.12.2023)

Braňo Mišík natočil ten nejvíc předvídatelný film, jaký vůbec natočit jde. Romantická dramedie o 2 neúplných rodinách, které se na konci *spoiler*!! spojí v jednu! To jste určitě nečekali, co? K tomuhle závěru nás ale dovede naštěstí sympatický casting (hlavně Maštalír je fajn) a tak nějak v pohodě postavy, které jsem neměl chuť po půl hodině uškrtit. Kostková si jede to svý, kdo jí má rád, jí bude mít rád i tady. Průměrná neurážející komedie, ale alespoň v ní nejsou hloupý postavy. Třetí * za solidní závěr a linku s předešlou manželkou. (23.11.2023)