Shiny_Flakes: The Teenage Drug Lord
Shiny_Flakes: The Teenage Drug Lord
Shiny_Flakes: The Teenage Drug Lord
VOD (1)
Obsahy(1)
Max S. prozradí, jak v pubertě vybudoval drogové impérium z dětského pokoje. Příběh, podle kterého vznikl seriál Jak prodávat drogy přes internet (rychle). (Netflix)
Videá (1)
Recenzie (52)
Celý to působí tak neuvěřitelně a absurdně, že jsem dost dlouho hledal na netu různý informace, abych se ujistil, že se tohle opravdu stalo a není to smyšlenej příběh zpracovanej formou dokumentu. To, že devatenáctiletej klučina během velice krátké doby dotáhl po technické stránce takovej mechanismus k dokonalosti, je určitě obdivuhodný (velká většina lidí neumí vytvořit ani úplně obyčejný webovky, natož propojit něco takovýho dohromady). Ale absolutně nedokážu pobrat některý věci a v průběhu sledování jsem si položil hned několik otázek. Jeho e-shop nebyl na dark netu, ale prostě normálně veřejně na síti, i když s určitým šifrováním a krytím. To třeba poskytovateli domény nebylo ani trochu podezřelý za celou dobu fungování webu, co se to tam děje? A přichází na řadu druhá otázka! Jeho matka je tupá, slepá a hluchá kráva, která si ničeho nevšimla? Nebylo jí divný, že její syn v 19 letech nechodí do školy nebo do práce? Je furt doma, zamyká se v pokoji a ona téměř dva roky nevstoupila do jeho pokoje, když spolu bydleli v jednom bytě? Měl tam naskládaných několik set kilo drog, hromady krabic, mlátil tam kladivem a majzlíkem do krystalů, chystal zásilky atd. A ona vůbec nic neviděla, ani neslyšela? Co je to za matku?! Tomu se mně ani nechce věřit! Nicméně když se podíváte na jeho arogantní úsměv a takový ty neurčitý, obecný a nicneříkající odpovědi, je jasný, že je chlapec vysmátej (má ty prachy někde ulitý) a celý to bere jako nějakou hru. Ale jednou přijde "game over" a bude po prdeli. ()
Jako první jsem viděl seriál inspirovaný touhle skutečnou událostí. Velmi mě nadchnul, a i přestože se od reality výrazně odlišuje, oba dva počiny jsou povedené. Dokument je přece jen o něco méně záživný a chybí mu emoce (což dávám za vinu replikovaným scénám a chladným rozhovorům s jednotlivými aktéry), ale nové informace a veškeré detaily okolo celé kauzy tvoří z Maxova života originální a zajímavý příběh. Max je po osobnostní stránce skutečně někde jinde a jen budoucnost ukáže, jestli tahle "výjimečnost" bude hrát v jeho prospěch a ukáže se jako užitečná, či nikoliv a uvidíme jej znovu za mřížemi. Nicméně ačkoliv se držím od drog dál a ať už je to po morální stránce kdovíjaké, nějaké uznání u mě za to, co se mu podařilo vybudovat, přece jen má. ()
S otevřenou pusou, nevěřícím výrazem, občasným zasmatim a provoláváním "ty vole" jsem se z ničeho nic, po 90 minutách, vynořila na hladinu, zpět do realneho světa. Inteligentní, pracovitý a cílevědomý perfekcionista, nad kterym se tajil dech. Nezbývá, než Maxe obdivovat. Neustálé otázky, zda se citi provinile kvůli možným ztrátám na životě byly zcestné. Alespoň z mého pohledu. Jako kdyby se alkoholici a jejich ztracené životy dávaly za vinu likérkám... Nechápu, jak mohl všechno zvládat. Jak jsem již psala v recenzi Chyť mě, když to dokážeš, tyto lidi obdivuji. Naprosto perfektní dokument. Jen škoda tak krátké stopáže. Chci víc. ()
Zpověď jednoho němčourskýho frajírka, kterej po celou dobu dokumentu jen machroval a vytahoval se... Ano, asi to byl frajer, kterej si dokázal ohromně vydělat. A to vše díky poště pro tebe. No jen si představ, že si kokain a všecko na co si jen vzpomeneš necháš poslat uplně v klidu poštou, koupíš si to přes E shop. Nápad dobrej! Ale jako dokument to nebylo až zas tak zajímavý... ()
Nevím jak to mám brát. Propaganda drogového dealera který ve výsledku se projevil jako zlatíčko, který si našel slečnu která evidentně žila pouze přítomností a na jeho minulost vůbec nehleděla. Opravdu velmi poučná pohádka dle pravdy ze které bychom si měli vzít příklad. No už dost. Nebylo nic zajímavého na tom, když kluk seděl u počítače a rozesílal zákazníkům balíčky pro radost. (V uvozovkách) Ale nadruhou stranu zahraniční dokumenty převážně nikdy nezklamou a tento nebyl výjimkou. Všichni se pěkně vyjadřovali a byli tak přeslazení a dobrosrdeční až jsem se jim musela zasmát a vlastně se ani na ně nemohla zlobit. A ti policisti mě taky spíš pobavili. Takže to hodit do odpadu prostě nemůžu. Ten dokument nějáké charisma má. ()
Reklama