On se bojí
Beau Is Afraid
Beau Is Afraid
Beau Is Afraid
Réžia:
Ari AsterScenár:
Ari AsterKamera:
Pawel PogorzelskiHudba:
Bobby KrlicHrajú:
Joaquin Phoenix, Patti LuPone, Amy Ryan, Nathan Lane, Kylie Rogers, Denis Ménochet, Parker Posey, Zoe Lister Jones, Armen Nahapetian, Julia Antonelli (viac)Obsahy(1)
Beau sa bojí – života, sveta a najmä svojej mamy. Na ceste na rodinnú návštevu je vtiahnutý do nečakanej špirály absurdných udalostí, ktoré si nedokázal predstaviť ani v tých najtemnejších snoch. Na šialenej púti plnej humoru, desov a dobrodružstva sa tak musí samotársky podivín vyrovnať so svojimi strachmi a konečne vziať život do vlastných rúk. (Filmtopia)
(viac)Recenzie (232)
Podle recenzí soudě většina hodnotících vůbec netuší, kudy jel kočár. Je pravda, že mi dost dlouho trvalo, než mi došlo, co vlastně film popisuje. A pak už jsem si ho začal užívat naplno. V okamžiku, kdy pochopíte, že se film odvíjí od jediné zdánlivě nepodstatné události na začátku, dávají ty obrazy a děje smysl. Jedna hvězda dolů za zbytečnou délku, kdy si evidentně Aster láme hlavu s tím, co by tam ještě nacpal, aby ukojil ego. Pokud neodhalíte princip děje, jeví se to, jak mnozí popisují jako "tříhodinová psychosračka". Ale zdání klame. O to větší máte radost, když prohlédnete záměr. ()
Film vypráví, jak už název napovídá, o strachu, ale pro mě osobně bylo překvapením, jak moc zachází do abstraktní formy. Pokud hledáte čirý artový počin, tohle bude jistě ono. Máte-li raději pevné vyprávění s určitou pointou, raději se snímku vyhněte. 'On se bojí' spadá jistojistě do škatulky bizarních filmů. Umí rozesmát, ale spíše od svého tvůrce Ariho Astera dostal hororové tóny se spousty nechutných scén. Nebojím se říct, že bude často promítán na Festivalu Otrlého diváka v kině Aero. Někoho by mohla odradit i tříhodinová stopáž, ale v závěru jsem to vůbec nepocítil, protože film dokázal budovat atmosféru a chytit do svých spárů. Navíc jsem byl jsem zvědavý, co z toho vyleze. Režisér opravu dobře pracuje s pomalými záběry, zvukem a rozhodně umí napnout, umělecká forma se mi mnohdy tak zamlouvala, že jsem v hlavě režisérovi tleskal a hnal hodnocení k deseti dřív, než byl konec. Jenže pak se to zlomilo. Snímek totiž nikam neplyne, v podstatě nikdy nevíte, co se reálně stalo nebo nestalo a zůstává (zřejmě) jen u strachu dovedeného do extrému. Bizarní situace střídá bizarní situaci a v posledních 45 minutách už jsem hledal nějakou pointu toho všeho a ona nepřicházela. Můj tip byl, že snímek vyobrazoval mysl autisty nebo schizofrenika v pokročilém věku, který zabil svou matku. V hlavě se mu přehrávají skutečnosti po svém společně se strachem a vinou, přičemž čeká na soudní řízení. Některé scény tomu odpovídaly. Tak to ale zřejmě nebylo (stále nevím, zda se režisér jen značil ukázat hloubku strachu jednoho věčně ustrašeného člověka nebo v tom je schovaná větší pointa, která mě minula). Film je to rozhodně rozporuplný. Někdo v něm uvidí genialitu, protože snímek zřejmě nějaké stopy k dekódování svého záměru má. Jiní to budou vnímat jako nedotaženost. Já patřím do té druhé skupiny, protože věřím, že valná většina lidi si krizové situace, kterých se bojí, idealizuje o dost méně extrémně. Ovšem stále smekám klobouk za nápady, scénografii a Joaquina Phoenixe, který je prostě dokonalý. ()
Moje očekávání byla poněkud jiná, ale film mě docela dostal. Nejvíce asi právě poslední třetina filmu, kdy do sebe zapadly věci, které se dlouho nezdály být až tak očividné. Šílený trip do jedné šílené mysli. Dost se těším, až se na film podívám znovu a uvidím další věci, které jsem v tom kolotoči nepostřehl. ()
Ari Aster je pro studio A24 zaručenou kvalitou a Beau is afraid není výjimkou. Tvůrce Midsommar a Hereditary přichází s psychologickým drama hororem, jenž mapuje ve tříhodinové stopáži neštěstí jednoho nemocného muže. Joaquin Phoenix zde předvádí ještě lepší herecký výkon než u Jokera a u ostatních herců je též vidět, že si svoji roli naprosto užívají. Film vám ukáže absurdní situace, které nejsou vůbec pěkné na pohled, ale vy se přesto smějete na celé kino a v duchu si říkáte, proč se vlastně vysmíváte člověku, který si prochází peklem. Celé to tak dobře funguje díky skvělé režii Ariho. Hlavní hrdina se nachází v absurdních situacích a vy vlastně nevíte, jestli to není celé jen sen nebo zda je to celé krutá realita. Snímek nebude pro každého, protože to má přeci jen 3 hodiny a sází se zde pomalu jen na dialogy a dlouhé záběry. ()
Beau is afraid je jeden z těch filmů, které vám neustále rozbíjejí vaší představu o jeho směřování, jste zmateni a přesto si to maximálně užijete a těch 179 minut zde uteče neskutečnou rychlostí. Bez zacházení do filozofování, polemizování a snažení se nějak odkrýt význam příběhu a všech jeho částí, které zde samozřejmě hrají prim a byly by na desetistránkovou esej se hodí říct, že se jedná o výborně řemeslně zvládnutý film, který uchvátí většinu fanoušků filmu, ať už ho plně pochopí, nebo jen zčásti. Na druhou stranu ona komplexnost a zamotanost děje mnohým na zážitku může ubrat. Samotnému mi chyběla nějaká forma kotvy, které bych se mohl chytit. A možná tam i byla, ale mé pozornosti ušla. Celé to tak plyne, jako divoká řeka, na které se snažíte ve vašem malém člunu přežít. Každopádně to je neskutečná jízda, protože přes zmíněnou spletitost jsem byl k plátnu celé tři hodiny přikován a hltal každou scénu, kterou Ari naservíroval. Vizuály jsou dotaženy k dokonalosti, kulisy tvoří úžasné prostředí a i použitá animace z lesní části se sem skvěle hodí. Kamera nás vede z jedné scény do další až do samotného závěru, který zůstane v hlavě i druhý den, jak odhalujete a odrýváte další vrstvy a významy. A nakonec nesmím zapomenou ani na výkon samotného Joaquina Phoenixe, který je v roli Beaua naprosto fenomenální a opět potvrzuje, že patří mezi hereckou špičku současnosti. ()
Totální ujetá a nabitá magořina! Zhmotnění strachů jsem čekal všelijaký, ale ne takový šílenství. Začátek totální odpal a přicházíte na to o čem ten film je. První 2/3 jsou úchvatný, vtipný, ale i brutálně drsný. Poslední třetina se už tak jako toulá až do té doby, než přijde na konec. Film má úchvatně krásný vizuál a hudba dává tu pravou ořechovou. A celý film se Beau bojí. ()
Mám rád tyhle umělecko buržoazní díla a producenti nejspíš také, protože nechávají (snad až moc velký) prostor režii. Ke stopáži se nebudu ani vyjadřovat ... Ale i přesto se mi to líbilo, ještě stále je to originální dílo v kterém se dá orientovat a interpretací může být mnoho. Psychoanalýza duševně narušeného člověka, či běžné strachy všech lidí, od smrti po ztrátu klíčů. Řemeslně krásné! ()
Povedzme, ze som basic bitch, inak sa vsetci urazia. Neverim, ze toto niekomu nieco dalo, okrem hladkania pseudointelektualneho ega. Tymto vyplachovali mozog v mechanickom pomaranci. ()
Viděl jsem spoustu ujetejch úchyláren, ale tohle je úplně nový level. Ty tři hodiny schizofrenie utekly jak nic. Joaquin Phoenix je buď opravdu blázen nebo výjimečný herec. Úzkost a smích. ()
Dost neobvyklý a surealistický film, který jsem nepochopil a doufám že nejsem sám. ()
What I (and some other people) seem to see behind the allegory: The dark comedy is in Beau's inability to lead a fulfilling life, not being grounded in the present moment. It shows this through guilt and shame (therefore, untapped anger and grief). There is a (cosmic) horror element in that. The father (boundary setter) missing from his life (demonized by Beau's mother) highlights the nature/nurture concept very well. Lastly, the movie shows how our meaning-making process correlates with our past trauma. It being drastic proves that very point. (I started to take away 1-2 stars based on the number of concepts (in the movie or the execution) that I don't wish to support in my world. I also started to rate a maximum of 2 stars if the message was against my values (or if the amount of those things created that type of message.) There are other things in play too. I still watch many things that do not fit me well, so beware. But this movie has one too many great points to go below 3. That happens rarely.) ()
Skvelé. ()
David Lynch je späť? Prvá polovica filmu veľmi dobrá, druhá na prd. ()
No pokud ne ten úplně nejdivnější, pak jeden z nejdivnějších filmů, co jsem kdy viděl. Zajímavé (pro mě) bylo, že jsem několikrát zcela intuitivně předpověděl další šílenost, která by mohla následovat a ona následovala. ()
Hereditary je jeden z nejlepších hororů které jsem viděl. Midsommar je taky skvělý. Jsem rád, že jsem na novinku Ariho nešel do kina, protože bych se zbláznil stejně jako Beau. Tohle je opravdu hodně špatný trip, který jsem protrpěl do konce a nikdy více. 10% ()
Netuším, kolik dát filmu hvězd… asi se zdržím hlasování. Joaquin zas předváděl naprosto dokonalý herecký výkon, ale pro mě to bylo natolik depresivní a drsné, že jsem se nedodívala, a to fakt nejsem psychická křehule… ()
Náročný hlavní chod i pro cinefilního labužníka.. Joaquin on a Lost Higway to hell! ()
@ POMO to vystihol aj za mna ()
Nejlepší adept na vymývání mozků v roce 2023.. Čekali jsme a čekali. První třetina byla zajímavá a pak už to byla jen guláš o ničem 3 hodiny pekla.. Absolutně.. Herce mám rád zahrál to mistrovsky. ()
Tohle je zatím pro mě nejtěžší recenze, protože vlastně nevím, jestli jsem z filmu nadšenej nebo se mi vůbec nelíbil . Pokusím se sepsat všechny nejdůležitější názory a budu doufat, že to bude aspoň trochu srozumitelné. Myslím, že je fajn vyhradit si čas na zhlédnutí tohoto snímku a dát mu všechnu pozornost, kterou si žádá. Trošku se může zdát že místo toho, aby tady byl film pro sledujícího, tak je tady spíše sledující pro film. Zajímavý je na tom hlavně režisérův pohled na strach. V tomto díle, stejně jako u Slunovratu se nemá bát přednostně divák. Vždy se bojí protagonista čistě subjektivně provádějící diváka příběhem a jeho očima se jedná o něco neuchopitelného, divného, hloupého a nebo ještě jednodušeji řečeno něco wtf. Režisér nás totiž nutí přijímat obsah způsobem, na který jen těžko můžeme být zvyklí. To, že se takové filmy netočí, má svůj důvod: nikdy nebudou divácky atraktivní. Na druhé straně můžeme být Asterovi svým způsobem vděční, že ukazuje, že v mainstreamu se stále může vyskytnout prostor i pro neotřelost a ne pouhou hru na neotřelost. Beau se skutečně celé dlouhé tři hodiny bojí věcí po většiny času nereálných a nechává nám tím mnoho interpretačního prostoru. Phoenix hraje oscarově a já si přesto, že pro film neočekávám příval sošek, přeju alespoň částečné uznání v podobě nějaké pěkné nominace. Ari Aster v tomto díle prohlubuje svůj rukopis a všeho co na něm tak miluju, je tady víc, než kdy před tím. Specificky problematika úzkostných poruch je v trojlístku jeho celovečeráků takovým tichým společníkem všech motivací a za mě je tohle téma touto naprosto explicitní bizarností pojato nejrealističtějším způsobem vůbec. Dalším společným narativem jsou problematické rodinné vztahy a práce se smrtí a takzvanou černou ovcí (v našem případě se film točí kolem prapodivné smrti matky a protagonistovo vyrovnávání se s touto skutečností (nebo neskutečností) nebo možná řečeno lépe vyrovnávání se s jeho vztahem s ní a traumatem z dětství (reálným či nereálným), které zanechalo nenapravitelné škody. Nad každým scenáristickým pomlčka režijním krokem musí "konzument" uvažovat, protože bez naprosté pozornosti a ochoty dramaticky změnit způsob, kterým vnímáme není možné kvalitativně film docenit ani v jeho polovine. Naprosto rozumím všem odpadovým hodnocením, protože film skutečně nepůsobí jako tvořený pro úspěch nebo docenění. . Přesto si myslím, že stojí za to si ho pustit. Udělat si názor ať už na jakémkoli konci tohoto extrémně polarizovaného spektra, je aspoň myslím, přesně to "co tím chtěl básník říci" A samozřejmě to není perfektní, scénář je naprosto bizarní a fest psychedelický, což na jedné straně film táhne kupředu na straně druhé občas pouze účelově seekuje pozornost a může vlastně svým způsobem nudit (mluvím hlavně o scéně s Phoenixovo úprkem z vany a následným bodáním naháče naháčem) ale dá se tam najít nepřeberné množství nálad, názorů, barev a společenských témat a jak by řekla náhodná holka z Euphorie "art should be dangerous" což v tomto případě platí dvojnásob. Kdo se pořádně nedívá, ten uvidí naprostou splacaninu a kdo aspoň malinko hledá, ten najde vlastně úplně cokoliv. Věřím že každej něco zcela jiného. Moc se mi nelíbilo Děsivé dědictví, miloval jsem Slunovrat a nelíbí se mi a zároveň miluju Beau is afraid. Posledním slovem Ari Aster se nebojí a myslím, že s tím kam se jeho tvorba ubírá se stane stěžejním tvůrcem své doby. () (menej) (viac)