On sa bojí

║Rozpočet $35miliónov║ Tržby USA $8,176,562║ Tržby Celosvetovo $10,953,041▐  Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Ari Aster sa zbláznil, prečo neostal pri svojom neotrlom brutal štýle a urobil odklon a ponúkol ďalšieho Lyncha, ktorého fakt už nepotrebujeme. Taký psycho bizar guláš až je z toho nepekné utrpenie, bojoval som až do konca ale jeho zmiešané vnútorné pocity ohľadom mamky ma teda nenadchli. Okrem vizuálu to je strach a des. /25%/ (22.06.2023)

Starší komiksový fajnšmekři si možná vzpomenou, že někdy na začátku milénia u nás vydavatelství Netopejr vydalo v limitovaném počtu kusů misantropický opus magnum Ivana Brunettiho - Schizo. To byla v zásadě detailní nihilistická výpověď depresivního neurotika, který žije ve svém světě, kde si prakticky všechno jde po krku, u každé situace očekává a soustředí se automaticky pouze na to absurdně nejhorší vyústění, trýzní tím své vzácné nejbližší okolí a topí se v pocitech vlastní nedostatečnosti na všech frontách. Beau Is Afraid je v zásadě filmová adaptace těchto sešitů, která jejich absurdnímu nihilismu nezůstává v ničem dlužná. Nicméně i onen komiks často rozpoznával, co jsou projekce protagonisty a co skutečnost. Narozdíl od Asterova snímku, ve kterém se po celé tři hodiny ocitáme pouze ve světě permanentní misantropní paranoii, kdy vlastně celou dobu netrpělivě čekáme, kdy se skutečná hlavní postava probudí s křikem na propocené posteli (a klidně i ve formě nějakého nestvůrného hmyzu). Beauova odyssea ale žádné úlevné momenty neobsahuje (nebo... já myslim, že ne). Zato v ní nalezneme obrovskou škálu povědomých situací, leč vytočených úplně doprava na zesilovači sureálné škodolibosti. Sic v závěru film trochu podezírám, že se snaží hystericky vykecat z toho, že za tím vším nevězí nic významnějšího než freudovský mama issues, nemůžu zapřít, že nic tak vyčerpávajícího a ve své nabídce diváckého nepohodlí nepolevujícího jsem neviděl od Enter the Void. Mimochodem když pročítám komentáře svých oblíbených uživatelů, kteří si pomáhají v orientaci jinými filmy (Mulholland Drive, Lost Highway, Swimmer, I'm Thinking of Ending Things, Vynález zkázy, Southland Tales, Synecdoche New York, Saint Bernard - a všichni mají pravdu), tak bych k nim ještě přidal polský Dzień świra. ____________ Jestli v mé malé sociální bublince nějaká filmová událost doopravdy rezonovala, tak je to právě tady Beau. Sledovat postupně jednoho známého po druhém, jak si posledního Astera doplňují a nikdo potom není prakticky schopný o filmu říct nic koherentního, vzbudilo nemalá (a nakonec naplněná) očekávání. "Já mám akorát tendence sehnat číslo na Ariho Astera a zeptat se ho, jestli je v pohodě." Slyšel jsem historky o tom, jakým způsobem v kinosálech sdíleli společnými silami sobě neznámí diváci druhou polovinu filmu či svědectví o tom, jak půlka diváckách dvojic přemlouvala druhou půlku po dvou hodinách, aby to ještě nevzádavala a dokoukala to s nima. Vrcholem těšení na projekci bylo když k našemu hospodskému stolu přisedl předevčírem kluk, co bydlel nad putykou a s výrazem veterána Tet ofenzívy si objednal panáka a pověděl nám, že právě dokoukal fakt divnej film. "A bylo to teda dobrý nebo nebylo?" "Ty vole... Ty vole." What a time to be alive. PPS: pri závěrečných titulkách jsem měl u jmen producentů silný pocit, že čtu jména lidí, co čerstvě přišli o práci. (19.07.2023)

Matkology: ve filmu – o divnolidech, od divnolidí, pro divnolidi.... Na první pohled nejnovější příspěvek od studia A24 a vizionáře Ariho Astera [který mě naprosto uzemnil svým děsivým debutem Hereditary a folkovým anti-horrorem Slunovrat] Beau Is Afraid působí jako psychologická sonda do hlavy mentálně labilního člověka (který by neublížil ani mouše), jež klade výrazný stylistický a estetický důraz na neustálý pocit paranoie a strachu, který sžírá diváka zevnitř jako mor. Ve skutečnosti tahle šílenost pro pseudo-psychology nabízí víc otázek než odpovědí a je interpretačně otevřená víc, než by bylo pro mou hloupou palici zdrávo.... Je to černá komedie, mysteriózní horor, psychologický drama o mezilidských vztazích, nebo snad jen rádoby surreálný bizár, díky němuž si Ari Aster na režisérský sesli honí svoje tvůrčí ego tím, že absurdně převrací žánrová i narativní pravidla prdelí naruby? Tím vším tenhle film je a zároveň není.... Logika? Racionalita? Pravidlo příčiny a následku (aka kauzalita, hahaha)? Příběh dávající hlavu i patu? Ale kdeže, koho to kurva zajímá; Ari Aster si tady dělá co chce a je mu jedno, co si o tom myslí ostatní.... Samozřejmě, první třetina kde neviňátko Joaquin Phoenix bojuje proti zvrhlému "ekosystému" prapodivného městečka je neskutečně nápaditá a inovativní 10/10 záležitost; pak už celková poutavost bohužel klesá a pacing na rozmezí tří dalších kapitol [zahrnující například animované meta-divadelní intermezzo] a naprosto random epilogu je dost nekonzistentní. Jedno je však jistý: dávejte si majzla, co říkáte svýmu terapeutovi.... PS: celej film jsem myslel na smažák v pitě co dávaj u okýnka na Český, mohu doporučit všema dvaceti. #SVP (12.05.2023)

Dost se divím, že do toho Joaquin Phoenix šel, ale s jeho talentem chápu, že má rád výzvy. Pro mě to byly tři promrhané hodiny s věčně ufňukaným, duševně rozpolceným a vzhledově chátrajícím mužem s duší labilního dítěte. Ari Aster se masochisticky mazlí se svým natočeným materiálem a střižně se obloukem vyhýbá (nejspíš nějaká fóbie). O polovinu film zkrátit a snad bych i hodnocení zvýšila. (29.07.2023)

Strašná škoda, že v poslední třetině se sopka hroutí sama do sebe - chtělo to soudného dramaturga, který by z autorova tápání, jak to celé ukončit a vypointovat, vyříznul poslední čtvrtinu s resuscitovanou matkou - absolutní omyl. Závěrečná scéna připomíná Camuse (Cizinec) a vše naštěstí zachraňuje. První hodina naprosto famózní! (20.04.2023)