On sa bojí

Nebudu lhát - byl bych radši, kdyby se Aster držel při zemi a měl svou novinku víc ukotvenou v realitě. Beau je bizarní mindfuck, na druhou stranu oceňuju - když už to muselo být - že se jedná o mindfuck toho typu, který NĚJAK chápete intuitivně, aniž byste si o něm museli číst kopec učených pojednání. Rozjezd je geniální, druhá čtvrtina velmi dobrá, ve třetí čtvrtině tomu trochu opadne tempo, závěrečná čtvrtá vyloženě rozpačitá. Hereditary i Midsommar na mě působily jako zcela soudržná díla, v nichž každý dílek zapadá do skládačky, u Beaua tento pocit nemám. Ba právě naopak, dokážu si představit, že určité sekvence mohly úplně chybět, závěrečná čtvrtina mohla být nahrazena něčím úplně jiným, a to aniž by se nějak zásadně změnilo vyznění či dojem celistvosti díla. I tak ale, film jako žádný jiný a je nutné jej vidět. (21.04.2023)

Strhující kinematografická jízda pro velmi náročného diváka. Cesta do hlubin úzkostlivé duše nestojí na lineárním racionálním vyprávění, nýbrž na abstraktním ztvárněním mysli hlavního pasivního protagonisty zmítajícího se v nekonečném strachu. Velmi odvážný krok od A24, protože tohle nemá ani zdaleka šanci oslovit takovou diváckou skupinu jako Děsivé dědictví nebo Slunovrat, vlastně skoro nikoho, ale i tak je v mainstreamové distribuci osvěžující vidět takhle nekompromisní autorskou vizi s áčkovými production values, která by obstála maximálně v sekci Jiný pohled na festivalu ve Varech (dívám se na tebe Migueli Gomesi). Je to plnokrevný horor o strachu z vnějšího (i vnitřního) světa, kde je vše kolem nás hrozbou, což se Asterovi povedlo za ty nesubjektivní tři hodiny pomocí pozoruhodného scénáře, hypnotické kamery a neotřelých režijních nápadů velmi sugestivně zachytit. Navíc v porovnání s posledním Kaufmanem nabízí mnohem uspokojivější závěrečnou čtvrtinu, v níž všechny detaily hezky metaforicky zapadnou (?) do sebe. Pro fanoušky existenciálních, očekávání rozbíjejících meta-hororů, v nichž se autor utrhne z řetězu, jako Záhada Silver Lake, Nepřítel nebo matka! naprostá povinnost. (23.04.2023)

Tříhodinový nesmysl, který drží výtvarná stránka, kameraman a Phoenix, podle toho, jak moc ho máte rádi. První čtvrtina slibuje zajímavý úzkostný koncept, který v druhé a poté znova ve třetí čtvrtině zahodí a vrhne se na jiný, aby závěrečnou částí navázala a uzavřela neuspokojivě první. Tohle bohužel není vypilovaný kousek, na který se bude vzpomínat. V Hereditary i Midsommar dokázal Aster vnést do hororových příběhů psychologickou hloubku, tísně a depresi a povýšit je na vyšší zážitek, v tomto filmu se bohužel psychologično objevuje obnažené bez žánrové škatulky a na divákovo potěšení to nestačí. Úmorná stopáž je bohužel další podpásovkou celku, jehož některé úryvky mají skvělý potenciál. (21.04.2023)

Slunovrat byl pecka. Děsivé dědictví velmi zajímavé, ale Beau jsem prostě nedal. Tříhodinový zmatek, který mě po půlhodině prostě nebavil. Nevěděl jsem co, proč a netušil jsem k čemu se ve finále máme nakonec dobrat. Za každou zatáčkou potenciálně mohlo vyčuhovat úplně cokoliv co si tvůrce umanul že se stane. Přiznám se že podobné filmy nemám rád a vlastně je ani nevyhledávám. Psychedelie a podobenství dostoupilo vrcholu. Joaquin Phoenix možná předvedl svůj další vrcholný výkon, ale předvedl to prostě ve filmu, který mě 90% času nebavil. Promiň Ari. Vrať se prosím příště s něčím stravitelnějším. 30% (30.10.2023)

Long story short: päťhviezdičková nuda. Dĺžka mi vzhľadom k druhu filmu neprišla primeraná. Pozitívne je, že to nie je taký ten onanistický mindfuck typu Vivárium. Ani to nie je mindfuck v klasickom zmysle slova, naopak, v podstate od začiatku tušíte, vo co go. Špičková montáž, ale ty vole, tri hodiny hysterickej depresie? Za mňa by sa Aster mal vrátiť späť na Zem a natočiť nejaký malý, temný horor (najlepšie s Florence Pugh). Pretože hej, kráča furt dopredu, ale divácky; Richard Kelly, David Robert Mitchell… Vízia zapudila pôžitok. (26.08.2023)