Deväťdesiatky

Špička soudobé české televizní tvorby. Jen nad názvem „Devadesátky“ zůstává rozum stát (tedy aspoň ten můj). Seriál odhaluje podrobnosti případu orlických vražd, až na letmé rozšíření námětu v začátku nic víc. Proč se to tedy neodrazí v názvu? Většina z nás žila v devadesátkách úplně něčím jiným. Skutečné devadesátky jsou začátek našeho – co si budeme nalhávat – typicky „východňárského“ způsobu „podnikání“. V něm stále žijeme. Jen zabijáci se naučili podvádět v povoleném legislativním rámci, jak zaznělo i ve spřízněném dokumentárním seriálu „Polosvět“: vrahy nahradili advokáti. Stačí výhrůžky a byznys, který umí zlikvidovat jinak. Nejsou to „rychlý prachy“, ale víc se to vyplatí, je to účinnější a nikdo proti tomu nemůže nit namítat. Tohle je přeci demokracie, nebo není? :) Pokud tedy „Devadesátky“, pak rozhodně nejen krimi, které pachatele dostalo za mříže. Ale především to, za které nikdy nikdo nebyl a nebude odsouzený. To, které vládne v důležitých i nedůležitých firmách a politických stranách, jež ovšem takřka vesměs občanům nalhávají, že právě tohle je nezbytná součást svobody, kterou jsme si „vybojovali“ (ani o tom nemůže být řeč). To, které vládne jako hodnotový systém. Zcela v duchu slov Václava Klause z aktuálně odvysílaného dílu „Polosvěta“, že nerozlišuje čisté a špinavé peníze… Jedno velké polistopadé PR, na kterém se rád přiživil a přiživuje kdekdo. A od kterého se také odvíjejí šance a budoucnost této země. Jako by ho od postkomunistických zemí posléze opsala velká část světa… A kromě toho, co setrává, jsou devadesátky i něčím, co už není – jakousi pubertou České republiky, možnostmi, které jsme ztratili, optimismem, který vyprchal. Ale který šlo tehdy žít. To všechno by byl seriál s názvem „Devadesátky“, ale není. Po filmařské stránce jde o stoprocentní práci. Ale abych byla upřímná, s každým dalším dílem bylo pro mě chození kolem horké kaše ukryté v sudech o něco nudnější. O to více oceňuji umění zažehnout jiskru napětí v běžných dialozích – mezi kamarády i kolegy vykonávající „rutinní“ policejní práci. Nejen filmařskému umění, ale i nezkorumpovaným policistům vzdává tento seriál excelentní a zasloužený hold. (16.02.2022)

Jen zírám – špička. A to nejen v českých luzích a hájích. Tenhle díl má parametry světového celovečeráku. Nebojím se říct, že všechno je dokonalé – scénář, dialogy, casting, kulisy, masky… kožené bundy, které z kamery smrdí kouřem a potem… Scéna na baru byla tak nechutně prosáklá nočním opileckým testosteronem, až se mi udělalo šoufl. Z trojlístku Finger+Sokol+Baroš mi padá čelist. V díle se neobjeví jediná mrtvola, neodehraje se v něm jediná vražda, nevidíme ani jiný násilný čin. O všem se jenom mluví. A přitom mě mrazí a naskakuje mi husí kůže. Tady si ukrojte napětí, skandinávští looseři! :) PS: Opakující se poznámky o „ztrácení se v postavách“ mě udivují: Je to jeden gang, jen pět hlavních českých jmen a do toho asi tři cizí (arménská a albánská), točí se pořád dokolečka. To je i Downton Abbey složitější :) (24.01.2022)

Tento díl má pro mě osobně až příliš dokumentární charakter. I když jsou některé momenty dramatické, vtípky v prolukách, jakkoli povedené, to nezachraňují… Uvědomuji si, že jde o specifický záměr, na kterém kvality seriálu naopak stojí. Ale tady to vnímám osobně už jako přestřelené a na úkor filmového napětí… Těším se nicméně na další díl! (30.01.2022)