Dva roky prázdnin

Verne napísal knihu o skupine chlapcov ktorý za dramatických okolností stroskotajú a prežívajú na pustom ostrove...kniha bravúrne opisuje osamelosť a bezradnosť situáciu mladých stroskotancov. Krása knihy je v psychológii postáv a postupná premena chlapcov v chlapov ktorý dostanú tú najlepšiu školu života. Seriál si vzal len názov knihy a asi 1 % z deja knihy...skutočne niekedy neviem čo je to za móda chcieť adaptovať nejakú knihu a potom ju totálne ignorovať ??? jednu hviezdičku dávam za úvodnú znelku pána Černocha. (03.03.2013)

Vzpomínky na dobu vysílání zrůžoví víc, než jaká je kvalita seriálu. Děj plyne jak vlnky na klidném moři - vytrvale ale pomalu. Originální zvuk neznám a dabing je podprůměrný. Co mi utkvělo je ústřední melodie a zpěv Karla Černocha. Knížku Julese Verna jsem četl v dětství a zdála se mi víc strhující. Už během počátečních seriálových dílů jsem si říkal, jak se neunudit 6 týdnů na moři - místo prázdnin bohatých novozaélanďanů v prostředí bazénů, kurtů a dívek. (10.10.2018)

Před lety se mi to líbilo,teď jsem to, právě kvůli totálně příšernému dabingu vzdal.... Takhle s dabovali filmy když u nás začínala videa... Úvodní píseň zkomponoval Alain Lemeur, text napsal Claude Desail, Českou verzi písně opatřil textem Zdeněk Štěpán a nazpíval Karel Černoch. (18.06.2009)

Pustil jsem si tenhle seriál z nostalgie po více než 25. letech. DVD verze z roku 2008 má tak otřesný dabing jaký jsem nezažil ani u VHS rychlodabingu porna, Ten dabing snad dělali pacienti ústavu s downovým syndromem v rámci odpolední terapie. Výkony herců a debilní dialogy, jsem nejspíš jako malé děcko nevnímal :D Nejlepší na celém seriálu je asi jen ta hudba... (07.10.2015)

Poprvé jsem sledoval tento seriál když mě bylo cca 10let. To, co jsem prožíval při sledování každého dílu se nedá absolutně vůbec popsat. Seriál zcela ovládl mé sny a touhy. Každou neděli jsem jako špunt zcela nekompromisně zabral prostor před televizí a rodičům bylo jasný, že kdyby mě měli za mé " školní zločiny" zakázat byť jen jediný díl tohoto skvostu, znamenalo by to navždy umrtvit moje srdce. Zcela určitě moje nevětší doživotní seriálová láska. A co jsem dělal mezi nedělí a nedělí ? Měl jsem zavřené očíčka a to i ve škole a snil jsem o tom jak kormidluji loď na širým moři a jak zdolávám s klukama tíhu osudu na ostrově plném nebezpečí. Seriál skončil, ale sny zůstaly. Pak přišli vánoce a já rozbalil první dárek byla to knížka a na ní stalo Jules Verne - Dva roky prázdnin, ten den zazněl Žižkovem asi největší křik štěstí v historii. Další dárky už mě vůbec nezajímaly. Třísknul jsem sebou do postele a 28.12. žižkovskej prcek triumfálně oznámil - Mám přečteno ! Uběhlo mnoho let a já poprvé stanul za kormidlem lodičky z napnutými plachtami, ucítil ve tváři první poryv, který nakopnul plachetnici k větší rychlosti, uslyšel vlny šplouchající o loď a měl svého prvního skutečného mořského kapitána, který mě položil otázku " Tak co Pavle, co se ti teď honí v hlavě? " a já odpověděl "Jak jsem jako dítě sledoval seriál Dva roky prázdnin." Tak tedy vzhůru na palubu, dálky čekají a Vám pane Verne děkuji, že jste mě pozval do svého světa plného dobrodružství a udělal ze mě největšího snílka na světě. (14.03.2008)