Bod varu

6 let mého života narvaných do 90 minutového filmu! Boiling point je pro mne dá se říct silně citová a nová srdeční záležitost, která mi nejen udělala radost, ale vyloženě mě strhla. Celý film je natočen na jeden záběr, odehrává se během jednoho večera během nejvíc rušného dne v roce a je to adrenalinová, strhující, stresující, napínavá, realistická, skvěle zahraná a emocionální nálož, ze které mi bylo úzko i nepříjemně zároveň. Všechny situace jsem prožil a několikrát, takže jsem ten tlak prožíval společně s hlavními hrdiny. Stephen Graham hraje výborně, ale i zbytek nezaostává, každý zde má alespoň jednu svou vrcholnou scénu. V závěru jsem lehce doufal, že to vygraduje ještě více, v hlavě mě napadlo ještě pár situací, co by se mohlo vyhrotit-posrat, ale i tak jsem spokojen. Rozhodně originální a netradiční podívaná, která by se měla pouštět i ve školách. Příběh 3/5, Akce 0/5, Humor 3/5, Násilí 0/5, Zábavnost 4/5 Hudba 3/5, Vizuál 4/5, Atmosféra 5/5, Napětí 4/5, Emoce 4/5, Herci 5/5. 9/10. (13.01.2022)

Tento film skutečně plně pochopí jen ti, kteří někdy pracovali v britské restauraci. Pro ty, kteří v britské restauraci nikdy nepracovali, je to skutečně autentická sonda do každodenního života číšníků, barmanů a kuchařů (samozřejmě až na ten závěr, i když i takové věci se určitě občas stávají). Skvělý Stephen Graham v titulní roli a výtečná režie. Žádný skrytý střih jsem neobjevil :) (02.12.2021)

Neuvěřitelný pokus natočit celovečerní film na jeden záběr není jen pouhá exhibice všech, kteří to dokázali. Intenzivní prostředí luxusní restaurace, kde sebemenší chyba v přítomnosti na telefon přilepeného influencera, dokáže zavřít fungující podnik, je tím skvěle podtržena. Ten stres, z toho co se odehrává před a zákonitě i za kamerou, byl hmatatelný. (07.02.2022)

Pozor, tenhle film nezachycuje autenticky dění  ve fine restauraci. Jde o drama z kuchyňského prostředí, ve kterém se téměř všechno pokazí. Perfektně natočený (jakože fakt bez střihu na čtvrtej pokus?! wow!) a perfektně zahrané, i když ruku na srdce, to že kamera většinou nezabírala to, jak herci vaří a připravují jídlo, má svůj důvod. (02.02.2022)

Ve velkobritském stravovacím zařízení se ten večer sralo snad úplně všechno. Začalo to nějakým těžce zneuznaným a zamindrákovaným kokotem z hygieny, nekompromisně hnědopišsky kázajícím HACCP jako písmo svaté a labužnicky si vychutnávajícím moc ze své jediné funkce v životě, kde jej kluci nebudou šikanovat a holky se mu vysmívat. (Tímto srdečně zdravím celé mužstvo těžce nemrdaných škodolibých masitých žen inženýrky Moravcové z KHS Ostrava a doufám, že si stále uspokojivě regresně vybíjejí svou neutěšenou realitu a životní prohry na chudácích, co jeden den v měsíci náhodou nevyplnili teplotu v ledničce).  A dál to možná znáte. Generální nenažerka totálně neschopná protekční papínkovská piča, která by neuřídila ani dopravu na dětském hřišti, druhé gastrohousle se cítí těžce podhodnocené a vyhrožují, do toho problémy s nefachčenkovskýma negrama v myčce, které nemůžete vylít, aby vás nějaký kancelační neobolševik náhodou neoznačil za rasistu a xenofoba, někdo se vysral na logistiku zásobování, čili musíte plácat humra na menu z tuňákových konzerv a týden leklé makrely, tolik překvalifikovaným kráječům je nutno co deset minut vyslabikovat slovo K-R-Á-J-E-T, aby při tom neustálém rozbíjení atomu chápali, co mají ve svém pracovně právním vztahu vlastně dělat, impulzivní omáčkář potřebuje každou chvíli odbornou psychoterapii, aby někomu nerozkopal držku, přičemž ostentativně flákající se barmani v tom shonu přispívají ke všeobecné kardiopohodě všech chvátajících tím, že si vykládají vtipy a flirtujou s kundama. A to se za chvíli otevřou dveře a dovnitř vtrhne banda civilizačně pokřivených, rozmazlených arogantních pamrdů, celých dychtivých jen na to, aby jim přinesli jídlo o 5 minut později nebo aby našli v gaspáču chlup toho negra z myčky a totálně vám rozjebali reputaci na asociálních sítích. Mezi nimi ke všemu tomu sraní dnes bude i jedno z těch vypatlaných hovad polrajchovského typu, dvouletým oborem kuchař / číšník renesančně vzdělané až k dokonalé intelektuálně filosofické moudrosti, ovšem profláknuté bulvárními mediálními žumpami pro bečící střihače ušima, tudíž vám bude celý večer povýšenecky s mentorskou dickcí vysvětlovat, že chuť v žádném, ale v žádném případě není ryze subjektivní disciplína a v té kachně vám k myšulínské hvězdě chybí přesně 0,035 mg koriandru. Kokot nafrněný! Když si k tomu ještě připočtete telefonicky neustále prudící ex, která vás chce odříznout od fuckana proto, že jste si za celou tu hektickou šichtu nenašel čas říct potrátkovi „dobrou noc“, dojdete k jednoznačnému závěru, že tohle se bez koksu prostě nedá, z něčeho takového by jednoho úplně klidně mohlo jebnout a „odvařilo“ by to snad i nejflegmatičtějšího šéfkuchaře světa. Prostě tenhle Barantini ukázal, že plnotučný, diváka brutálně stresující a nehtohryzný akční napínač až horor se dá v pohodě za pár šupů celý zmáknout jen v jednom interiéru a s pouhými deseti herci. (20.01.2022)