Oľga

Dobře fungující spojení sportovního dramatu o mladé špičkové gymnastce s politickým komentářem z politického převratu na Ukrajině. Představitelka hlavní role to všechno zvládla podat věrohodně. Autoři si trochu naběhli happy-endem z Kyjeva 2020. Kdo film stihl vidět v létě 2021, ten vlastně viděl o dost jiný film, než já na jaře 2022. :-/ (20.04.2022)

Trochu s opožděním, ale i tak jsem za to rád. Rest z minulých Varů, který by nebyl přímo na škodu. Silný příběh, kde se prolíná sportovní úspěch s ne/úspěchem v národním měřítku, které se mohou teoreticky prolnout a navázat. Nebudu si nalhávat, že jsem v tom viděl něco víc, ale i tak je to krásný film. (29.10.2022)

Tento debut režisérky Elie Grappeové jsem viděl v v pražském komunitním centru Kampa. Jde o osobní a politický psychologický portrét  ducha Ukrajiny mladé atletky, která je podrobena zkoušce. Film je něco mezi politickým komentářem, teenagerským dramatem a sportovním filmem. Má atmosféru tísně a frustrace. (19.04.2022)

Nejlepší letošní zážitek z Karlových Varů a to díky krátkým a emocionálně nabitým dialogům a atraktivního prostředí gymnastiky. Stopáž není zbytečně natahovaná jako u jiných podobných filmů. Nezdál se mi ale moc konec filmu a přišel mi i docela nepravděpodobný, kdy si ho ale nadějný režisér tohoto filmu na debatě po filmu obhájil. (KVIFF2021) (26.08.2021)

Kdyby nebylo toho, co Rusko začátkem roku 2023 provedlo, tak by se jednalo o naprosto klasické evropské drama. Bez emocí, chladné, poměrně precizní na děj a jeho vývoj, ale ve výsledku jedno z mnoha takových, které v Evropě rok co rok vychází. Takový vhled do života člověka, ke kterému se normálně nemáte šanci dostat. Jenže s tím příchodem armáda na Ukrajinu to dostalo jinou váhu. Jak kdyby tvůrci předpověděli něco, čeho se už v té době dost báli. (25.01.2024)